Niran Zenik

Niran Zenik

Rasa: Čaroděj

Věk: 32 let (300 let) (16.8.1721)

Faceclaim: Lewis Tan

Výška / Váha: 188 cm / 82 kg

Charakter

Na akcích je Niran veselým společníkem, který vás dokáže rozesmát svými rozvernými historkami, kterých za svůj život nasbíral opravdu nespočet. Je přátelský, hovorný a když jste jeho hostem, nikdy nebudete žíznit a vždy se vás pokusí zařadit do zábavy. Nemá rád smutek, kterého je, podle jeho názoru, na světě stejně už přes příliš. Zábavy přímo vyhledává a nechybí na žádné větší akci. Je spíše extrovertní člověk než naopak, nemá problém s zahájením konverzace. V hloučku svých nejbližších je stejně dobrý společník jako ve větším kolektivu. Své blízké si chrání až skoro otcovsky, jelikož jsou stejné ve většině případů mladší než on. Niran není za žádných okolností pouze slepá ovce, která jen následuje příkazy. Je vůdcovský typ, který si dokáže dupnout. Svým vystupováním dokáže vzbudit přirozený respekt. Co se týče přijímání pomocí, je tento čaroděj spíš lehce nepoužitelný. Je spíš nedůvěřivý a raději si dělá po svém. Připustit chybu dokáže, ale ve své hlavě to nese těžce. Navíc se už ve svém životě spálil mnohokrát. Důvěra je těžká věc a musí se budovat. Může působit jako váš nejlepší přítel, ale třeba je to jen maska a neznamenáte pro něj nic.

Mezi jeho dobré vlastnosti jistě můžeme zařadit odvahu, přátelský přístup, empatii, přirozenou inteligenci a chuť do života. Nepřijímá smrt jako možné východisko, to už by musel být opravdu hodně zoufalý. Lidem rád poradí, už protože se rád poslouchá, a to ať už pouhým slovem, nebo i rád poskytne řešení problémů v podobě magie. Samozřejmě za nějakou laskavost na oplátku, každý musí z něčeho žít. Ovšem má své zásady a například nikdy by nepřijal jako platbu nelegální produkty a zaplatit by si nenechal ani lidskou krásou. Tu si umí získat sám dost dobře a k úplatným ženám se za svůj život nesnížil. Má svou úroveň.

Naopak mezi jeho záporné vlastnosti nebo i zlozvyky lze zařadit přílišnou opatrnost, nechuť do změn a ku příkladu kouření. Niran začal s kouřením již poté, co ukončil své čarodějné vzdělání, a nikdy se tohoto zlozvyku nezbavil. Popravdě se o to vlastně ani nikdy nepokoušel. Další vlastností, kterou by mohl některým lidem dost otravovat život, je jeho přehnaně ochranitelská povaha. Má vysoké ambice a dokáže si za svými cíli jít, i kdyby měl dát téměř všechno všanc. Když nemá co ztratit, přehnaně riskuje a vůbec se nad tím nepozastaví. Uznávání autorit bývá taktéž někdy problém, protože pokud mu druhá osoba sama neukáže, že za něco stojí, nikdy ji nebude brát vážně.

Pokud jednou dal někomu své slovo, nikdy ho neporuší. Znamená pro něj čest a to, co z něj dělá člověka.

Dokáže se rychle rozhodovat, pokud je takové jednání nutné. Pokud má pravdu a vy se mu jí stále budete pokoušet vymlouvat, s největší pravděpodobností jste si právě vykopali hrob, pokud nejste v jeho žebříčku hodnot dostatečně vysoko.

Zájmy. Niran si zakládá na tom, že magie není všechno. Ovládá některé zbraně na blízko a prát se umí i holýma rukama. Respekt v mnoha světových armádách si přece nevydobyl tím, že by vytáhl králíka z klobouku. Zastává právě ten názor, že i přestože je čaroděj, musí být připraven na všechno. Klidně i na to, že by o svůj magický potenciál mohl přijít. Když má chvilku času jen sám pro sebe, rád posedí u dobré kávy při poslechu hudby. Jeho favorité jsou hlavně klasici, v čele žebříčku s Chopinem. To však nemění nic na tom, že je mnohem pravděpodobnější vidět vidět ho třeba i s mečem v ruce. Boj si v průběhu svého života opravdu zamiloval, a i když ho nyní nepotřebuje, stejně udržuje techniku a schopnosti živé, protože člověk nikdy neví. Mezi jeho slabé stránky patří moderní technologie, již kvůli svému věku nemá úplně chuť učit se stále něco nového dokola a dokola. Při nejhorším si prostě v pomůžeme nějakým jednoduchým kouzlem. Jeho vášní jsou zajisté knihy. Kdykoliv se někde na neurčitou či určitou dobu usadil, vždy měl s sebou perfektně vybavenou knihovnu se spisy, které se kolikrát nedaly sehnat ani v muzeu. Umění rozumí a dokázal by o něm mluvit hodiny, ale jestli si ho chce někdo získat, nebude to pouhými debatami. A vězte, že mít očko u takto mocného čaroděje je více než dobré. Mezi jeho méně akční zájmy, které však většinou převažují, si někdy dokonce našel i chvilku na to, aby se naučil hrát na kytaru. A to opravdu na mistrovské úrovni.

Niran rád mluví, to je pravda. Většinou častěji myslí, než něco vypustí, ale to mu nezabraňuje si své prostě vyřvat, pokud je to potřeba. V každém případě je ovšem realista a nenechá si nahradit černobílé brýle. Existuje pro něj několik děsů, které proti němu lze využít. Kromě ohrožení jeho blízkých, jsou to hloubky, což souvisí s tím, že neumí plavat a vodě se raději obloukem vyhýbá. Tento děs a noční můra se pevně pojí s minulostí, o které se nemluví. Málem ho to stálo život znovu a znovu. Jeho největší motivací je pocit z dobře vykonané práce a samozřejmě i finanční odměna. Snad by ani nebyl člověk, kdyby pro něj peníze nebyly ani minimální motivací.

Niran bývá obecně jeden velký paradox. Lze o něm říci, že nemusí zbytečná dramata, ale vzápětí vystřihne jedno jako z telenovely. Není snadné si na jeho povahu zvyknout, protože ani není stálá. V době války jako by to byl úplně jiný člověk než ten, který posedí s doutníkem na baru. Přizpůsobuje se podle světa, který se mění, jinak by zde nemohl žít již takovou řádku let.

Minulost

Niran se narodil za deštivé noci, kdy oblohu křižovaly blesky ze všech stran a malým domkem kdesi na území hranice mezi Tibetem a Čínou otřásaly hromy. Žena, která byla svedena démonem, a v důsledku toho této noci porodila chlapce s velkým magickým potenciálem, neměla porod vůbec snadný a přežila jen s těží. První roky Niranova života nebyly snadné. Matka často stonala a moc sil pro výchovu syna jí nezbývalo. Otec, jak se dalo čekat, se nikdy neobjevil, aby svému synovi i jen podal ruku. A přeci čaroděj občas vídal jeho tvář ve snech a věřil, že jeho otec není jen tak někdo. Už jen díky povaze syna musel být otec sám minimálně vojevůdce. Niran však přesto nevyrůstal jako dříví v lese. Společně s nemocnou matkou se přestěhoval ke svému strýci. Tento muž, byl ještě jako mladý dospělí pokousán vlkodlakem a tím se i on dostal mezi podsvěťany. Dokázal rozpoznat, že jeho synovec není jen obyčejný člověk, a tak se k němu také choval. Se světem stínu ho seznámil velmi brzy, a i přestože magii ani za mák nerozuměl, snažil se Niranovi pomoci jí správně pochopit a využívat.

S chlapcem to ovšem nikdy nebylo úplně snadné i kvůli jeho tvrdohlavosti. Ovládat magii pro něj bylo nesmírně obtížné a s jeho věkem jen stoupaly nevysvětlitelné nehody v jeho okolí. Nevysvětlitelné byly ovšem jen pro civily. Niran i jeho strýc přesně věděli, co na území jejich města děje. Niranův strýc se však stále snažil synovce bránit, ale jeho vlastní smečka mu dala ultimátum. Ten chlapec tady nesměl zůstat. Nezbývalo mu než poslat chlapce pryč. Niran sebral svůj zdravý rozum a podařilo se mu vyhledat Spirálový labyrint. Byl tehdy prakticky ještě kluk, pro oči ostatní ničím nějak zvlášť výrazný. Spirálový labyrint nebyla škola pro malé děti, které neví, co se sebou. Přestože věděl, že jeho šance na přijetí nejsou nějak valné, nakonec tomu sám nevěřil, když se dozvěděl, že škola má pro něj místo. Musel něčím opravdu zapůsobit nebo se o to musel postarat někdo další. Studium nebylo lehké, ale i tak to byla asi nejšťastnější léta čarodějova dlouhého života. Spirálový labyrint mu přinesl nepoznanou moc, schopnost ji ovládat, ale i nová přátelství. Bylo to neuvěřitelně osvobozující, konečně nalézt někoho, kdo vám rozumí. Niran si po dobu svého studia změnil jméno na takové, pod kterým je dnes známý. Své původní sice rád měl, ale drásalo mu žíly, jak ho nikdo nedokázal pořádně vyslovit. Niran Zenik byl úplně nový čaroděj než ten, který jako kluk nalezl Spirálový labyrint. Tohle místo z něj začalo utvářet toho muže, kterým je dnes. Je čaroděj a je na to po právu hrdý, jen máloco mu může být skutečnou překážkou v jeho cestě osudem.

Po úspěšném dokončení studia měl Niran nasbírat nějaké zkušenosti z praxe ve světě a pak se vrátit a sám se stát mistrem, který by pomáhal s výukou mladých čarodějů. Nebyl jen tak někým, měl mnohé, co mohl předat. Ve světě čarodějů by toho mnoho získal, pokud by chtěl. A Niran tuto nabídku přijal s velkými díky. Nemohl svému štěstí pomalu ani věřit. Přestože se nikdy necítil ještě dost dobrý, mohl školu jednou za čas navštěvovat. Poznával zde nové a nové tváře, které přicházely a odcházely. Přesto si většinu z nich pamatoval. Čarodějové měli v jeho očích vždy větší váhu než jiné rasy.

Tento muž se po dlouhé roky toulal po světě. Vyhledával hlavně destinace Asie a Afriky, výjimky se pokoušel nedělat, jelikož tyto kousky světa mu byly svým způsobem opravdu nejblíže. Ze začátku se nepletl do lidských sporů, ale smůla se mu lepila na paty. Snažil se je nevnímat, přesto se nejednou nechtěně do takového sporu zapletl. Vlastně zapadl do bojové vřavy ani nevěděl jak, snad to byl jeho osud. Stal se žoldákem, vojákem a následně sám vedl armády. V době Sedmileté války se poprvé dostal do Evropy a ihned si na ní udělal jasný obrázek. Ovšem když už se do toho jednou omylem zamotal, musel se z toho také nějak vymotat. Jako zdatný voják se dostal až do kruhu nejbližších přátel prince Jindřicha Pruského, po jehož boku stanul i v samotné bojové vřavě. Nešel do ní s úmyslem zabíjet, nýbrž chránit ty, které měl rád. Ovšem ani to se neobešlo bez obětí. Opět to v jeho životě nastolilo změnu. Mrtví se stali součástí koloběhu života, který se nedal zastavit. Postupně se mu dařilo odhalovat další a další části jeho potenciálu. Válka střídala válku a on v ní snad opravdu nalezl zalíbení. Ne však v padlých, kteří umírali na obou stranách ani v utrpení, ale v moci, kterou to přinášelo. Stejně tak mu bitvy dodávaly pocit, že opravdu žije. Zvlášť v době, kdy byl na pokraji smrti, což se dostávalo na denní pořádek.

Když se po své první válce zase vrátil domů, poznal i do dnes světoznámého umělce Hiroshigeho Utagawu. Snad se z nich na pár let stali i přátelé. Japonsko po tu dobu přijal Niran za svůj domov už právě kvůli jejich úžasnému umění, které vždy obdivoval. Na malbu však neměl přirozený talent. Jeho uměním byly maximálně bojové strategie. Proto umění zatím vždy jen obdivoval, ale nikdy netvořil. Dlouhé roky plynuly a on žil šťastně. Šťastně mezi válečnými poli po celém světě. Válečné spory, ho táhly k sobě jako magnet. Byl pro ně stvořen, tím si byl jistý. Nikdy nepoznal místo, které by mohl nazývat svým domovem. Tím se mu stávali lidé jemu blízcí, i když je při svém životním stylu velmi často viděl umírat pod svým vedením. Z každého boje ovšem vyšel živý, což živilo jeho ego. A přeci se po každé válce vytratil jako pára nad hrncem, než si někdo mohl toho vojáka všimnout. Nesměl být zachycen na žádných fotografiích a nejlépe ani pravým jménem zmíněn v historických pramenech, protože by se tím odhalila jeho dlouhověkost. I tak se však nehody stávaly a pokud by se někdo hodně snažil, našel by v záznamech fotografie mladšího Zenika, který nevynechal téměř žádný vojenský střet.

Ve sladké nevědomosti se po roce 1925 přestěhoval do Vietnamu. Tato země se mu velmi zamlouvala a on tady zůstal déle, než měl původně v plánu. Vlastně si tady chtěl udělat chvíli dovolenou, nevyšlo to. Druhá světová válka přišla příliš rychle a Niran se dostal do její vřavy. Na straně Vietnamu fungoval, jak nejlépe mohl. Pohrával si s mysli Spojenců a lákal je do pastí, ze kterých nebylo úniku. Operoval jako prostý voják a nikdo netušil, co je vlastně zač. Ovšem válka ho přestala bavit, měl své klidné období a chtěl si jej užít. V jeho mysli nastal jakýsi obrat, když se v bažinách topili další a další Američané. Chtěl to ukončit. Myslel si, že když brání zemi, kterou měl rád, je to dobře. Jenže asi opravdu nestál na té správné straně. Nevyžíval se v prostém zabíjení, proto ještě před koncem války sebral všechny své věci a nad ránem se vypařil. Nic po něm nezůstalo, jako by se do země propadl. A možná to tak i bylo, protože právě v té době se v Egyptě z ničeho nic objevil okouzlující čaroděj s vojenskou uniformou.

Jeho pobyt v severní Africe byl již mnohem příjemnější. Často navštěvoval místní památky a každou chvíli živě diskutoval s místními čaroději o účincích pradávných pohřebišť na magii. V té době se zapojil i do studie, kterou čarodějové zde prováděli a která opravdu prokázala úžasné výsledky. V blízkosti pyramid i menších pohřebišť se magická moc čarodějů značně rozšířila. Niran si pobyt zde opravdu užil a do konce života na něj bude vzpomínat. Vydrželo mu to asi dva roky, aby pod jeho rukama nikdo nezemřel nebo nepočal válku. I tak se však naskytlo několik podivných událostí, třeba potopy na Nilu, které byly jeho chyba. Jako památku na místní čaroděje přetvořil svůj talisman do podoby prstenu se skarabeem, aby mu úžasné chvíle vždy dokázal připomenout. Luxor mu nakonec přirostl ke srdci tím nejlepším způsobem. Našel zde všechno, až na lásku. Tu však ani nehledal. Ti, které za svůj život dokázal milovat, stárli až příliš rychle na to, aby jejich vztah mělo smysl dále živit. Niranovi to akorát působilo bolest. A bez ní se měl také dobře. Nejraději trávil čas u nohou sochy Ramessese II., kde se cítil stejně malý a bezvýznamný, jako každý jiný. Když se k tomu období zpětně vrací, nechápe, jak se mu to mohlo líbit. Chodil jsem vždy po západu slunce, kdy se vylidnila od turistů. Zde dokázal odpočívat dlouhé hodiny a na celém světe se to stalo jeho nejoblíbenějším místem.

Niran se do Divine dostal na pozvání jedné z čarodějek v počátku války s Luciferem. Nebyl by to on, kdyby se příležitosti snadno nechytil. Bohužel byl zdržen a přišel příliš pozdě. Avšak našel zde i tak své místo, jako vrchní čaroděj. Uvidíme, jak dlouho mu tenhle klid vydrží, než se opět dostane do boje o život.