Sonya Lindberg

Sonya Lindberg

Rasa: Člověk

Datum narození a věk: 25.09.1998 - 24

Faceclaim: Natalia Dyer

Výška / Váha: 163 cm/ 48 kg

Povolání: Realitní makléřka a barová zpěvačka

Charakter:

Sonya je velmi milá a usměvavá osoba, která se vždy snaží zapůsobit, jak nejlépe umí. Na první dojem obzvláště dbá a nerada si jej něčím nechává zkazit. Ať už je to flek na oblečení nebo absence přátelského úsměvu ve tváři. Nerada by na své klienty působila jako člověk, co má buď všeho po krk, nebo si neumí ani vyprat skvrnu od kafe. V této oblasti se místy jeví jako perfekcionista, co nesmí nic pokazit, jinak by se vše zhroutilo jako domeček z karet. Ona samotná se tak stihla zhroutit nejednou, v období školy, kdy bylo jedno učivo za druhým sázeno v tak rychlém tempu, že se až divila, že to zvládali ostatní. Opomíjíme-li pak ten fakt o vybrání školy, kdy si ji nevybrala ona, ale její rodiče. Srdcem je tato žena totiž vášnivá umělkyně, co se hudby týče. Když zpívá, je jí jedno, zda je mezi lidmi, nebo sama, a to je v spíše introvertní povahy. Strach z větší společnosti přitom obecně nemá, pouze mnohdy radši sama, a to zpívá v baru, kde je větší pravděpodobnost, že bude narváno, než aby nebylo všude ani jednoho živáčka. Pocit, jako by měla utéct nenastává v těchto případech, avšak když dojde na vzpomínky na tehdejší večer. Jizva na její ruce jí doteď připomíná tu bezmoc, co člověka zachvátí v těch případech, kdy nemá téměř žádnou šanci na útěk. Nuže, kromě upadání do až depresivních stavů, kdy by si nejraději přála vřelé objetí pokaždé, co si na ten útok vzpomene, si oblíbila i jiné volnočasové aktivity, které její zbloudilou dušičku naplňují. Mezi tu nejdůležitější rozhodně patří již zmíněný zpěv, jenž ji hlavně uklidňuje a dává jí pocit bezpečí a uvolnění. Hudba je pro ni jako terapie, která jí pomůže pokaždé, když přijde domů po někdy až zdrcující práci. Dále mezi její zájmy patří například i četba či psaní vlastních textů k písním. Taktéž nesmíme zapomenout na sledování filmů. V každém případě je otevřená vesměs všemu novému. Nepatří ovšem k těm, kteří do všeho skočí po hlavě, má své hranice, které překročí opravdu málokdy. Dokud to situace nevyžaduje, zůstává raději trochu při zemi, už jen aby někomu jakkoliv neublížila. Je dost opatrná, ohleduplná k ostatním a ochranářská. Svých přátel se v drtivé většině okamžitě zastane. Mimo to je v každém případě k nim upřímná, což očekává i od nich. Na této vlastnosti si dost zakládá a v práci ji pouze zřídkakdy nepoužije. Na druhou stranu jí občas dělá problém přiznat, že udělala chybu, nicméně pokud to zvládne, rozhodně se ji bude snažit co nejdříve a nejlépe napravit. V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že co je malé, je nejen roztomilé, ale i docela dost škodolibé. Sonya zvládne člověku občas dost zavařit.

Ačkoliv po nocích pracuje v baru, v alkoholu ani kouření si moc nehoví. Ano, tu a tam si něco dá, nějakého toho panáka, pivo, vínko či šampus při oslavách, ale to je všechno. Její bisexuální srdíčko si totiž přivlastnila jiná závislost a to na starších a extravagantních špercích. Má jimi plnou minimálně jednu šperkovničku. Přitom se je nebojí nosit běžně v práci. Jeden z nich si ovšem nejvíce stráží a málokdy si jej sundá. Jedná se o titanový prsten s ornamenty ve tvaru očí, který dostala od své kamarádky ze základky.

Nepyšní se zrovna velkou výškou, dosahuje pouhých 163cm. Její vlasy s obočím jsou zbarvené do hněda, narozdíl od modrých očí, pod nimiž je mírně bambulkovitý nos s růžovoučkými rty. Brada zaujímá mírně hranatější tvar. Krk tělo nadále spojuje s hubenějším tělem, na jehož ruce se nachází větší jizva. Dále co se týče oblečení, normálně byste ji mohli spatřit v teplácích či kraťasech a triku s logem nějaké její oblíbené skupiny. Během běžného pracovního dne pak často zvolí šaty, sukni či nějaký ten svetr s kabátem a džíny.

Minulost:

Byla zrovna chladná lednová noc, když byla počata díky lásce mezi ženou divinského původu a Němcem, jehož smrt nebyla zaznamenána v Knize Osudu. Měsíc na to se vzali kvůli nábožensky založeným rodičům Miriam, budoucí matky, aby se dítě nenarodilo jako nemanželské. Samozřejmě, pár by do toho šel tak či onak, pouze později. Starší manželé je k tomu pouze popošťouchli.

Po devíti měsících se konečně narodila malá klidná holčička s darem zraku, které dali jméno „Sonya”. Dívka to byla velice učenlivá. Docela rychle se naučila chodit a ráda po členech své rodiny opakovala slova, po jejichž významu občas bádala i déle než pár dní. Jak se po rozmluvení dalo čekat, nedokázala chvíli držet hubu a krok. Měla všetečné otázky a zvědavost se nebála neskrývat. Obzvláště, když stejně jako její matka viděla věci, které ostatní ne. Pouze si zatím nebyla vědoma toho, že stvoření, jenž vidí, nemusí být vždycky tak bezpečné, jak se na první pohled může zdát. Může se stát, že to je parazit, co do vás pouze chce dostat vajíčka se svými potomky. Nebo jiný z démonů, nicméně za potkání nestojí žádný. Později to měla čest zjistit na vlastní pěst, když šla s matkou ze hřbitova a jedno z těchto podřadných zákeřných stvoření je napadlo. Naštěstí lovci přišli na pomoc včas, takže to dopadlo vesměs dobře. Nějaký ten ošklivý škrábanec si sice obě odnesly, ale s tím se počítat dalo. Z jednoho většího dívce zbyla dokonce nepěkná jizva, která jí tento zážitek připomíná i po letech. Tehdy jí bylo šest, o rok později měla nastoupit do školy. Před tím napadením by rozhodně nebyla z toho moc nadšená, neboť se už těšila, že ze školky vypadne, ale názor změnila. Následující rok, kdy měla stále roli předškoláka, se na to snažila zapomenout, což nešlo zrovna nejsnadněji. Nuže, dokázala na to pouze nemyslet a i to bylo docela obtížné.

Čas, jak již víme, všechno mění. Po těch letech se s tou jizvou už smířila a o její minulosti lhala automaticky, nedělalo jí to již žádný problém. Prarodiče by z toho nadšení nebyli, ale jí nic jiného nezbývalo. Děti v normální škole byly možná ještě víc zvědavější jak ty v té mateřské a v létě si přece nebude brát dlouhý rukáv jen kvůli všetečným otázkám, na něž se dalo jednoduše nepravdivě odpovědět. Mimo to během dospívání udělala ještě nespočet horších věcí, jak je lhaní, něhož se dopouštěla minimálně pětkrát za celý týden. Například chození do baru za zády rodičů, kteří se zajímali pouze o dobré známky jejich dcery, nikoli o její opravdické zájmy. Jako téměř každý jiný rodič ani oni nechtěli, aby z jejich dcery vyrostl nevzdělaný člověk, co nic neumí.

Nepolevili ani po zjištění, proč do toho baru chodila. Zkrátka její sny pošlapali, téměř bez jakéhokoliv jiného vyjádření. „Tohle ti pořádný plat nezajistí,” řekli a to bylo všechno. Sonya tedy nastoupila na obor spojený s ekonomikou a další tři roky po ukončení střední školy studovala na vysoké.

Nyní pracuje jako realitní makléřka a večer chodí zpívat do baru, přesně jak si vždy přála.

„I walk this empty street on the boulevard of broken dreams.“