Saraya Pierce

Celé jméno: Saraya Iracebeth Pierce

“Umělecké jméno”: Cybele

Zkráceniny: Ray

Rasa: Civil (se Zrakem)

Datum narození: 26. 1. 1995

Věk: 27 let

Výška: 165 cm

Váha: 51 kg

Povolání: Bývalá tajná agentka / Tanečnice v Corbeau Noir (Vrána)

Jazyky: Angličtina, estonština

Faceclaim: Sofia Carson

Charakteristika:

Ray jako bývalá ruka zákona má občas zkreslený náhled na spravedlnost a ztrátu na životech. Práce tajné agentky ji naučila obětovat život pro záchranu mnoha, neváhá. Nevadí jí si dělat nepřátele pokud je to třeba a nevěří nikomu, kdo je civil. S podsvěťany se dají uzavírat dohody jimiž se chrání jako kokonem.

Každá jedna dohoda má pro ni výhody, i když výhody nosí i ostatním. Je ráda informovaná o dění ve městě a jejími oblíbenci pro uzavírání takovýchto smluv jsou upíři. Jsou výhodní díky informacím, jež získávají, aby si zpestřili nekonečný život, ale též jí někdy dopomáhají k tomu se uvolnit. Většinou jim svou krev daruje bez kousání, ale občas, když má náladu na to se uvolnit…

Její vidinou pomoci je odstřelovač se sniperem na střeše, čehož se je schopna také sama ujmout, neb roky působila právě jako odstřelovač a pro vládu a stát skrze optické mířidlo zbraně měnila běh dějin. Na místě činu nikdy opravdu nebyla, nikdo ji s ním nedokázal spojit, protože se musela naučit pracovat s přírodními vlivy a dálkou.

Mimo zkušenost s takto velkými zbraněmi si umí poradit také s pistolemi, noži nebo pěstmi, nakonec k tomu měla adekvátní výcvik, aby se mohla vůbec kdy dostat do terénu a pracovat v něm.

Není ovšem jen dobře mířená střela, též má zálibu v tanci. Kdysi si snila o tom, že se stane baletkou, ale práce pro vládu a zranění holeně, které se občas v chladu projeví a pak kulhá, jí to znemožnilo. U baletu tedy zůstala pouze rekreačně. Místo toho se dostala k pole dance, který si zamilovala, ač na určitých místech působí nemravně.

Právě na takovém nemravném místě tančí, protože kdo se podělí o největší množství informací? Šlapky, které je získávají od klientů a muži, kteří si ke svým schůzkám zvou tanečnice jako potěchu pro oko.

Ray se může zdát jako tichý pozorovatel, někdy jako přítulná tanečnice, když dostane dobře zaplaceno a ještě výjimečněji jako splněný sen v posteli (nebo jinde), ale tyto ‘zákazníky’ si sama vybírá dle sympatií a kvůli své orientaci muže bere jen pokud mají pro ni skutečně užitečné informace nebo jí přijdou jinak přínosní pro její život, případné plány a podobně.

Zdá se, že pro Ray perfektně platí pořekadlo vlk oděn v rouše beránčím. Chová se dle nálady, našeptává lidem jako had, když je třeba a jednoduše se ukazuje v tom světle v jakém ji lidé mít chtějí. Skrze výcvik má povědomí o tom, co na lidi může platit, stejně tak měla i mise v utajení a zvládne sehrát nevinné a vyplašené děvče, stejně tak sebevědomou potvoru i něco mezi tím.

Nemá problém být hrubá nebo násilná. Smrt jí obvykle nevadí, jediné přes co nepůjde jsou matky malých dětí a právě děti, protože sama měla před příchodem do Divine dceru. Dítě by nepoužila ani proti největšímu nepříteli zřejmě, ačkoliv…alespoň Ray tomu věří, ale nikdy nebyla v situaci, kdy by se musela rozhodnout mezi dítětem a stovkami, tak jako většina lidí.

Pravdou zůstává, že Ray v sobě střeží milou holku, která je fanouškem dobra. Život a práce ji ovšem přiměly potlačovat svědomí, konat špatné věci a zlo právě v zájmu vyššího dobra.

Minulost:

Jednou takto žila policistka Elizabeth a mafián Paul Wilson, což už samo o sobě je komickým začátkem historie, neb její matka byla poslána právě do oné mafie, aby vyhrabala na lidi v ní důkazy, jež by ji konečně rozmetali na kusy. A Paul se jí začal dvořit a to mladou ženu nakonec nenechalo chladnou, kór když se jejím nadřízeným nápad s falešným manželstvím pozdával.

A tak se narodila Veronica Wilson, která rostla jako z vody, zatímco její matka s těžkým srdcem se propracovávala s Paulem po boku do nitra celé mafie. Paul tam nikdy nebyl dobrovolně, zadlužil se, když se snažil chránit svou rodinu a co se z něj stalo, ovlivnily právě vztahy mezi ostatními a jejich vliv.

Elizabeth nakonec po letech získala důkaz, kterým mohla svrhnout mafii, ale nejprve pro sebe a pro dceru zažádala o program na ochranu svědků. Veronica byla ještě malá, ani nemluvila, když se její matka začala učit estonsky. Tím pádem tento jazyk nasávala jako houba.

Konečně dostaly nový domov. Estonsko se stalo jejich zemí možností a díky tomu, kolik obětovala oné misi její matka, se neměly vůbec špatně. Jen měly nová jména a tak se z Veronicy ve čtyřech letech stala Saraya. Zmizely ze světa. Ti co z mafie zbyli si zřejmě mysleli, že zemřeli při přestřelce v domě Paula, který se nenechal chytit a policie to jen podporovala.

Jak Saraya vyrůstala, tak se činila v baletu, doufala v zářnou kariéru tanečnice a snad jednou primabaleríny a kombinovala to se školou a přítelem z něhož se později vyklubal tyran, a tak jej nechala plavat, rozmyslela si plán s taneční školou, kde jí ze studia mohl udělat peklo a šla ve šlépějích matky na policejní akademii.

Zde se poznala s okouzlujícím, byť zapáleným věřícím, Johannesem Piercem a krátce po dostudování se vzali a při nástupu do služby již byli manželi. On zůstal pouze u policie a vedl nakonec oddělení a Ray se vrhla do služeb tajných, takže podobně jako její matka před lety mívala tajné mise, zásahy, měnila běh dějin a ani policie nevěděla, že střelec, jež zabil vysoce postavené lidi či mafiány, byl jeden z nich. Samozřejmě pro tuto pozici podstoupila další výcvik, zdokonalovala, co se již naučila a k tomu přidávala nové dovednosti, informace a zkušenosti.

Rayin život ovlivnily zásadně tři věci. První z nich bylo tříštivé zranění levé holeně, na niž od té doby dopadá nepatrně těžkopádněji, ovšem skutečně kulhat od bolesti začíná v chladném počasí. To smazalo jednou provždy její sen o primabaleríně a žena se vrhla na pole dance, jež si zamilovala a dokázala jej později využít i při tajných operacích.

Druhou věcí bylo narození Rain, její nádherné malé holčičky.

Poslední zlomový bod před smrtí, byla Evelin Reid. Pohledná kolegyně, která o ni v jistý moment po jedné akci začala usilovat, až se nevinné laškování pro vlastní pobavení zvrtlo v intimní vztah skrze který Ray konečně objevila, kdo skutečně je, proč miluje Johannese, ale ne jako člověka s nímž by si něco přála mít.

Neřekla mu to, nechávala si to pro sebe, protože věřila, že by to nepochopil, zatímco se mu vzdalovala a s Evelin trávila spoustu volných chvil. Dokonce spolu objevily, že ji vláda nechala odstranit někoho, kdo byl pouze nepohodlný, protože měl na ně nepříjemné informace a sen o spravedlnosti se zhroutil jako domeček z karet.

Nemínila být zbraní pro zkorumpované policisty, ovšem než by stačila něco pořádně podniknout, tak ji dostali. Těžko říct, zda byla příliš zbrklá a prozradila se nebo ji zradila její milenka, ovšem poslali ji na misi do kartelu, od nějž se nechávali uplácet. Tentokrát je požádali o laskavost, aby někdo z mafie vystřelil a ukončil život nadějné policistky.

A tak se ocitla na břehu jezera, na vratké bárce postával muž a celkově se cítila, jakoby měla vstoupit do Hádova podsvětí. Převozník po ní ovšem nepožadoval chakramy a nevezl ji do Tartaru za zmařené životy ve jménu vlády a vyššího dobra. Ne. Nabídnul jí druhou šanci na život, kterou vzala tím, že obětovala vzpomínky na Evelin.

A tak se octla v Divine, kde neměla nic. Žádné jméno, nikoho, kdo by jí šel po krku, ale ani majetek, práci nebo rodinu. Začínala od nuly. A rozhodla se dostat zpět do sedla pomocí pole dance, protože na vládní složky už zanevřela. Obcházela kluby, hledala nějaký, co se jí bude zdát nejprestižnější, kradla pro přežití a žila krátký čas i u nějakého muže, který byl hrozný mamánek. Ona si hrála na okouzlující přítelkyni, on jí dával ubytování, jídlo a peníze na základní naplnění životních potřeb.

A když si sehnala práci v Corbeau Noir jako tanečnice a nic víc - pokud se jí samotné nebude chtít - tak jej v první možné chvíli odstřihla, odstěhovala se blíž ke klubu a začala další etapu svého života. A co bude dál? Těžko říct, možná své plány nezná ani ona sama, zatím nicméně shrnuje špínu na kohokoliv trochu mocného, kdo se v klubu objeví a je ochoten jí dát informace.

“Vždycky je lepší zabít hned první kulkou

- už proto, že útočník pak nestihne zabít vás.

Možná to zní tvrdě, ale život už je někdy takový.”