Rebecca Castel

Rebecca Castel

Rasa: Upír

Datum narození a věk: 5.9.1370 - 651 let (29 let)

Faceclaim: Natalie Dormer

Výška:165 cm

Váha: 59 kg

Povolání: Majitelka realitní kanceláře Speciální schopnost: PARALÝZA (Zapůsobí na nervová zakončení oběti a dočasně ji paralyzuje.)

Charakter:

Za tu dobu co byla člověkem o sobě mohla říct, že byla milou a upřímnou osobou, která se snažila být pro všechny přítomné okolo ní, nápomocná. Bohužel pro ní se život změnila z mladé ubrečené a milé dívky, na bojovnice a žena, která ví co chce. Její vystupování s klienty bylo z jisté části milé a přátelské, ale když nastal problém, zrovna nebyla přátelská. Málo kdo od ní mohl čekat, že ve svém soukromém životě, bude vystupovat jako v tom pracovním. Snažila se vždy dostat to co chtěla. Milovala snad všechny večerní akce, kde mohla ukázat svou pravou stránku, kde se oddávala dobrému pití, chtíči a mužům. Nechtěla se vázat, protože si vždy vzpomněla na to co jí provedl její otec a nechtěla být k nikomu přivázaná. Vzpomínky, které jí zůstaly jí dává naději, na lepší život. To, že si nepamatovala matku a sourozence, jí vlastně ani nechybělo. Jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré. A díky nenávisti svého otce se dostala, tam kam chtěla. Mohla si dovolit to co chtěla. Dávala si i záležet na tom jak vypadá, drahé oblečení, kosmetika a jen to nejlepší vystupování. I ve svém volnu, se snažila vypadat co nejlépe, nikdo ji nikdy nepotkal jen v teplákách a vytahaném tričku. Opravdu si na všem dávala záležet a to i na své postavě, která nebyla zadarmo. Tvrdé tréninky, na které docházela, aby měla postavu, jakou má byly dalším jejím vysvobozením. Mohla tam ze sebe dostat i nahromaděnou agresi, kterou si nemusela vybíjet na lidech. I přes tohle všechno se snaží řídit kodexem. Má pár lidí, kteří ji dobrovolně dávají svoji krev a nikdo na ni nemůže. Všechno si hned pojistila jejich podpisy na krásný papír. Dělala všechno proto, aby se jí nic nemohlo stát.

Minulost: Rebecca se narodila jako prvorozená do velmi dobře zajištěné Londýnské ro Její rodina patřila mezi tu dobře postavenou rodinu. Otec byl prodejce nemovitostí a nechával dovážet zboží z ciziny. Vynášelo mu to a tak se nemuseli stydět za nic. Všechno to co její otec dokázal, se na ni dost ukazovalo. Domácí učitel, chůva, drahé šaty, šperky a jiné věci, kterých si užívala už od malička. I když měla tohle všechno, nikdy by si nedovolila říct, že byla rozmazlovaná. Její rodiče to nedělali, aby jí rozmazlili, ale aby ukázali, že na to mají. Rebecce bylo krásných osmnáct let. Užívala si plesy, náklonnost mužů a nenávist některých žen. Co si mohla ještě více přát. Měla všechno po čem toužila, byla milou a vstřícnou dívkou. Snažila se být tou nejobětavější ženou, široko daleko. Bohužel, plán jejího otce byl jasný. Jako nejstarší dcera z pěti dětí, musela být provdána a to za toho nejlepšího muže. Její otec byl zrovna na cestách, za nějakým vlivným mužem. Rebeccu vzal sebou a ona jako naivní květinka si myslela, že jdou vybírat, nějaké krásné látky, které pak využijí na šaty pro ostatní. Mýlila se, její otec ji jel provdat, tedy spíše pro dat nějakému mocnému šejkovi. Dozvěděla se to až dvě hodiny, před cílem. Nevěřila tomu, že jí tohle mohl udělat, věděla, že si jednoho dne bude muset někoho vzít, ale ona bude nyní v nějakém harému, daleko od své rodiny a od toho co měla ráda. Tohle nemohla nechat jen tak. Ještě toho večera, zabila svého otce, kterému podřízla hrdlo v jejich kajutě a pak i sebe, tím že si vrazila dýku do srdce. Ráno nešli jejich těla v kajutě a tak směr plavby museli změnit. Přišla tma, strach a zima. Byla mrtvá a možná právě se za svůj prohřešek dostala do pekla. Probudil jí až hlas , který jí probudil. Ona ležela na jedné straně jezera, nahá a nad ní se nakláněl převozník, který držel bílou košilku. Rebecca dostala novou šanci na život. Tenhle už nesměla tak snadno promrhat, ale tohle místo bylo cizí, bez lidí co milovala. Převozník jí slíbil, že se bude mít dobře, ale že mu musí dát to co nejvíce miluje a co je pro ní nejcennější. Strach jí koloval tělem, nevěděla, co si o tom myslet, ale nakonec mu darovala opravdu to co pro ní bylo nejcennější. Možná jako všichni co zde byly a nebo většina, dala mu vzpomínky na část svojí rodiny, které milovala a byla za ně vděčná. Však vzpomínky na otce si nechala, nenáviděla ho a i když by se jich ráda vzdala, věděla, že je do budoucna bude potřebovat, aby jí ukazovali, že musí být lepší, než byl on. Převozník její nabídku přijal a ona se mohla vydat na plavbu do nového světa. Dostala se po nějaké době na břeh a ona se s převozníkem rozloučila. Začal nový život bez ničeho. Neměla nic a musela začít od znovu. Začátky byly velmi těžké, ale i přes ty prvotní boje to zvládla. Zaměřila se na to co uměla nejvíce, tedy spíše na to co odkoukala od svého otce. Snažila se dopracovat na pozici realitní makléřky. Nevzdávala se, byla silná a plná energie. Každý v ní ze začátku, ale viděl jen malou ubrečenou holku, která nic nedokáže i když se snažila tak jak nejvíc chtěla. Po roce v Divine, si našla jen malý byt, dělala uklízečku, aby mohla platit nájem, protože to co chtěla dělat jí opravdu nešlo. I přes to se svého snu snažila nevzdat. Bohužel na konci toho roku, byl její civilský život ukončený jedním z upírů, kterého poznala na jednom plese, zrovna v hradu. Snad díky tomu, že byla stále tou naivní holčičkou se nechala oblbnout jedním z upírů, který ples pořádal. Smrt byla rychlá jako tenkrát, když se zabila a zabila svého otce, ale nyní se neprobudila nahá u jezera, ale v rakvi pod zemí. Neměla strach, měla chuť někoho zabít. Její boj o to se dostat ven byl rychlý a skoro až bestiální. Díky upírům, co hroby hlídali, se ven dostali a nezastavitelný hlad po krvi byl šílený. Šílenství postupovala a ona i když dostala krev na ukojení svých choutek, stále to bylo prostě málo. Jako novorozený upír se cítila mocnější, cítila, že nyní toho dosáhne mnohem více, než kdy předtím. Čekala jí, ale dost dlouhá cesta, aby se se z ní nestala mrtvola. Celý ten boj s tím nekončícím hladem, bojem se svým vnitřním já byl šílený a ona možná i šílela, ale jak šel čas, ona se dostala pod kontrolu a za nějakých třicet let se krásně začala kontrolovat. A ona konečně začala žít plnohodnotný život. To, že byla spíše noční pták, jí rozhodně nevadilo. Díky krásnému daru od svého nového otce, mohla dělat to co chtěla. Trvalo to opět několik dlouhých let, než se rozjela, ale i tyto začátky byly těžké. I přes to co všechno co jí provázelo, dopracovala se tam kam chtěla. Sehnala si pod sebe lidi, kteří mohli ukazovat byty a ona dělala v kanceláři.