Mirabelle Gotti

Mirabelle Gotti

Člověk - Krkavci

15. 1. 1990 - 32 let

Faceclaim: Crystal Reed

174 cm / 68 kg

Charakter:

Mirabelle při vstupu do Divine přišla o svou urputnost a vervu, se kterou jindy vcházela do každé akce. Mocichtivost ji opustila spolu s tím. Dnes jsou její cíle omezené na to, aby získala trochu dýchatelného vzduchu, osobní prostor a co do úst. Zato, co jí zůstalo, je pohled na kohokoliv, kdo si nezaslouží její respekt, jako na povl společnosti. I když už nemá za zády celou mafii, stejně ten pohled nadřazenosti nezmizel. Ví, že je důležitá a že může být naprosto nepostradatelná, když se bude snažit.

Ovšem na druhou stranu, není nějak těžké se jí zavděčit. Neměla toho v životě moc, takže takový dárek v podobě čehokoliv, co se dá číst, jí určitě udělá radost. Ne, že by člověk na jejím žebříčku hodnot nějak zvlášť stoupl, ale třeba se s ní bude dát alespoň chvíli mluvit.

Po většinu času s ní není úplně kloudná řeč. Bývá myšlenkami úplně někde jinde, protože zrovna moc lidí ji nedonutí klesnout nohama z mechanického nebe zase zpátky na obyčejnou zem. Pokud by se vám to podařilo, je to vlastně taková drobná forma zázraku. A když už jsme u zázraků… přestože Mira prošla mafií, nachází se někde, kam andělé nemohou, nikdy se nevzdala víry. Nikdy. Je to snad komedie, že jednou za čas utíká myšlenkami i kroky ke kostelu, který jako by jí dával naději, že se bude moct jednou vrátit.

Minulost:

Mirabelle, pro všechny zvaná Mira, se narodila na předměstí velkolepého New Yorku, jako nemanželské zapřené dítě Christiana Gottiho, hlavy newyorské mafie, jenž si své místo vydobyl vraždou předcházejícího bosse. Jako nemanželské dítě byla Mira zavrhnuta a musela vyrůstat pouze se svobodnou matkou. Tehdejší náhled na věc i prostředí italské komunity na svobodnou matku nahlíželo skrz prsty, a proto se Mirabelle nedostávalo příliš mnoha možností k rozkvětu. Už to mělo za následek, že nikdy netíhla k typicky dámským záležitostem, které by se k dívce hodily. Jako malá byla nesmírně zvídavé dítě, neustále se v něčem přehrabovala a skládala různé součástky dohromady. Kariéra konstruktéra jako by si ji sama našla. Celé dny trávila zavřená v podkrovním pokoji, kdy pod jejíma rukama z kousků šrotu vzrůstaly zázraky. Nejprve malé hračky, které na klíček kráčely, zvedaly mechanické končetiny a později dokonce dokázaly přehrát nahraný zvuk.

Na univerzitu se kvůli nízkým příjmům dostat nemohla, tak začala dělat, co uměla nejlépe. Opravovala mechanické strojky, které jí nosili sousedi a pak i celé okolí. Její matka tvrdila, že jsou darem od Boha. Na to se Mirabelle vždycky jen usmála a přitakala jí. Sama byla silně věřící a za svůj dar vděčná. Měla talent a s narůstajícím věkem si ho dokonale uvědomovala. Uvědomění přicházela i v mnoha dalších ohledech, třeba její rodinné situaci. Nikdy nepochopila, proč se k ní její starý otec nepřihlásil a postupem času jí tato skutečnost zžírala zevnitř. Tíhla ke své matce a otce, kterého začínala vlastně osobně nepoznala, začínala nenávidět za to, že se o ně nepostaral, přestože na to měl prostředky. Chtěla ho zničit, ač jedna její část, ta oddaná víře, se tomu názoru urputně bránila. Ale pokud byl její otec opravdu hlavou mafie, je vězení to nejlepší, co může udělat. Byla umanutá, vždycky taková byla. Jednou si určila cíl a šla za ním. Svědčila proti donovi, a když ho porota uznala vinným a odsoudila, jako by došla zadostiučinění. Jenže co s životem teď? ptala se sama sebe, když v ruce žmoulala malý zlatý křížek na svém krku. Došla svému cíli a další si nevytyčila, jenže ji v něčem hryzalo svědomí. Opravdu doprovodila otce do vězení kvůli jeho pracovní kariéře? Opravdu nešlo jen o osobní pomstu za to, že se na ni a na její matku vykašlal? Bylo příliš těžké vydržet s vlastní hlavou, která si stále nedokázala osvětlit kroky. Přeci jen nakonec došla k jakémusi záběru, dokud to sama nevyzkouší, nejistí nic.

Začala se potloukat v okolí, kde mafie pasivně operovala a vnutila se do přízně jednoho z nižších členů, nejprve jen jako krásná žena, což bylo nejsnazší. Konečně tak postupně dostávala odpověď na svou otázku. Snad to byla krev otce nebo jiné pohnutky, které měly za následek, že se newyorská mafie stala její rodinou a životním cílem.

Trvalo pět let, než se odhodlala vystoupit na světlo se jménem Gotti. Moc dobře si dala záležet na tom, aby nikdo netušil, že proti otci vypovídala, takže nyní bylo její příjmení jen ku prospěchu. Společně s technickými schopnostmi, které těžce převyšovaly průměr, získala stálé postavení. Ukázalo se, že mechanické i elektronické zámky nejsou až tak náročné, aby je nedokázala prolomit. Její ego stoupalo s každou další úspěšnou operací a nově dobytým územím, které mafie získala právě a jen díky ní. Nosánek jí rychle stoupl nahoru, jakou prestižní pověst si vybudovala. Ale i to něco stojí. V jejím přípravě byla cena život, který jí sebral arsenik v ranní kávě.

Ač si myslela, že to nejcennější je právě talent rozumět mechanice, Převozník ji přesvědčil o opaku. To urputnost byla něco, co ji dostalo na vrchol. To její touha vydobýt si své místo na slunci bylo to nejcennější a nejdůležitější, co mělo. A tak jí nakonec analytická mysl zůstala, ale povaha zahryznutého pitbula se vytratila.

Při toulkách Divine měla prostě prach obyčejnou smůlu, když ji kroky zavedly do oblasti vodopádů. Puklina ji spolkla jako králičí díra Alenku a ona si myslela, že její příběh končí, tentokrát už doopravdy, ale přeci se tak nestalo. Mrtvá zóna se před ní rozkládala jako na dlani.