Lavire Kairau

Lavire KAIRAU

FC: Jensen Ackles

Výška: 189 cm

Váha: 89 kg

Věk: 218 (37)

CHARAKTER

Hlavní charakterový rys, který byl Lavirovi přisouzen, je krutost a brutalita. Jistě, dokáže rozhodovat s chladnou hlavou a rozvážností, ale když se rozhodne pro trest, rád ho vykoná sám a krutě bez slitování. Vyloženě se kochá při pohledu na něčí utrpení, když ho sám způsobuje, ale během dlouhých let se naučil své sadistické touhy ovládat. Nikdy se zrovna nesnažil soudit nejsprávněji a s pochopením, proto bylo vždy snadné si u něj vysloužit trest. Je bezohledný a pomstychtivý. Nepřiznává prohru ani svou vinu, nikdy se nevidí jako viníka, přestože ví, že by někdy měl. V minulosti se mu totiž málokdy stávalo, že by prohrál, a proto se chová, jako by byl všemocný. Svět vidí jako jednu velkou hru plnou podvodů, a kterou je potřeba hrát s důvtipem a humorem, protože je lepší se smát, než plakat.

Nenávidí, když mu někdo rozkazuje, plněním rozkazů sice strávil většinu svého života, ale ze své domoviny v Asii je zvyklý rozkazy rozdávat, než přijímat. Je těžké si jej jako přítele získat, nemá pro to smysl a těžce postrádá empatii. Na lidi je vybíravý, věří jen tomu, komu musí, ale když už si najde přítele, dokáže pro něj obětovat mnohé, pokud mu za to daná osoba stojí. Nejen, že on přátele nehledá, lidé pro jeho charakter kolikrát ani nevyhledávají jeho. Buď shlížejí z patra oni na něj, nebo on na ně.

Jeho čarodějným znamením jsou oči černé jako uhel, ani bělmo není bílé. Většinou své oči skrývá kouzlem i před podsvěťany, a odhaluje je jen když potřebuje šetřit energii. Na první pohled působí tiše a zdrženlivě, některým může připadat i laskavý, ale jakmile se strhne k vřavě, odhalí se jeho bojechtivá povaha, kdy mnozí zjistí, že se v něm šeredně mýlili. Na kouzlu prvního dojmu mu přidává i styl oblékání a fakt, že když potřebuje, dokáže ženám učarovat svým gentlemanským chováním. Na nic si totiž nehraje, nic neskrývá, chová se přesně tak, jak se zrovna cítí, takže pokud se mu nějaká žena zalíbí a začne s ní flirtovat, stojí o ni, i když maximálně tak na jednu noc.

Talisman, ve které schraňuje všechnu svou moc, nosí na krku na stříbrném řetízku. Má jej vždy schovaný pod oblečením a nikdy a v žádném případě jej nesundává.

MINULOST

26. ledna roku 1803 se v trestanecké kolonii, která je v dnešní době už známým městem Perth v Austrálii, narodil mladé Marianne syn Lavire. Marianne žila se svým mladším bratrem Peterem v nuzném domě, oba totiž byli levobočky evropských otrokářů s maorským lidem, a zároveň byli uprchlí otroci svých pánů. Jakmile ale dítko otevřelo svá očka a pohlédlo na svou matku, Marianne se zhrozila. Oči Lavira totiž byly černé, úplně černé, včetně bělma. Nebyla vidět duhovka, jen černo, ale to bylo Peteremu skryto, myslel si, že se Marianne zbláznila, nebo že byla v šoku, ale chtěl jí dát čas.

Matka se z toho ale nikdy nevzpamatovala, právě naopak, propadla poporodním depresím, svého dítěte se dokonce i bála, a bylo to na ni značně poznat. Peteremu jednou už přetekl pohár trpělivosti, v noci, když Marianne spala, miminko vzal a odnesl ho do přilehlého města. Cestoval celou noc, a když ráno dorazil k otrokářským trhům v městě, dítě prodal.

Ač se to zdá kruté, zachránil tak Lavirovi život, protože když se vrátil, jejich domek byl obsazen vojáky, kteří je hledali. Marianne byla mrtvá, zastřelená, protože kladla odpor, a vojáci na Petereho jen čekali. Ten, když uviděl svou drahou sestru mrtvou, chtěl její smrt pomstít, ale zabit nebyl, byl na to příliš mladý, namísto toho byl odveden a zmizel, nejspíše do vězení.

Muž, kterému Lavire připadl, byl bohatý obchodník, který poznal sílu, jaké může mladík nabýt, sotva ho viděl. Byl to podsvěťan, který si z dítěte udělal vlastní loutku, která za něj dělala špinavou práci a poslouchala na slovo. Cvičil ho v boji a učil jazykům, aby se mladík mohl naučit kouzlit, protože muž sám to neuměl, o čarodějích toho ale věděl mnoho.

Choval se k němu jako k synovi, ale otroku zároveň. Brával ho na každou popravu ve městě i v okolí už od útlého věku a podporoval ho ve skandování a jásotu, když se vězni houpali na laně, nebo když se jejich hlavy kutálely po náměstí. Učil ho brutalitě, kterou poté mladík využil při trénincích.

Když Lavire dosáhl dospělosti, nabral svaly, výšku a sílu, jeho pán mu odhalil, odkud jeho bohatství pochází. Kupoval otroky, a z těch dělal bojovníky, které posílal do bojových ringů na život a na smrt, poté na ně sázel, a vyhrával. Divoký mladý čaroděj to ale nevnímal jako něco neetického, nevadilo mu, že z něj udělal brutální, bezcitné zvíře, namísto toho se mu to líbilo, měl to rád, a emocemi díky tomu pohrdal. Svou brutalitu si vylíval na protivnících, kde si nejednou dopomohl k vítězství kouzlem. Miloval, když mohl své protivníky porážet a ponižovat, a také mučit, když se k tomu naskytla příležitost. Lámal jim kost po kosti, nebo osekával údy, a obecenstvo jen jásalo. Jednou si dokonce rozpálil ostří dýky, a když mladíka probodával, zároveň mu pálil kůži, a ten bolestný křik si nezměrně užíval.

Plnil rozkazy svého pána, každý rozkaz, ale čím byl starší, tím více se mu vzpíral. Měl pocit, že ho zbytečně brzdí, jindy zase, že má na něj až moc vysoké nároky, a jeho nadvláda se mu přestávala líbit čím dál více.

Jednou na panství přijel kočár, za kterým byla vlečena sličná dívka, přesto otrokyně. Lavirovi se zalíbila, zamiloval se, a přestože ona se ho zprvu bála, začali se tajně scházet, a jejich láska byla vzájemná. Ona byla jeho drogou, která ho od brutality začala obracet k lepšímu, a on se jí s potěšením poddával. Domluvili se, že se z otroctví vykoupí a odjedou pryč.

Vzápětí se ale jejich sen zhroutil jako domeček z karet. Přestože měli dost peněz na to, aby se z otroctví vyplatili, pán je odmítl a Lavire se ho musel přímo dožadovat, aby potrestal jeho a ne dívku. Slíbil mu svou věrnost až do své smrti výměnou za milost, a tak uzavřeli dohodu.

Otrokář dohodu ale porušil, a tím udělal největší chybu svého života, neboť Lavira v noci vzbudil křik o pomoc jeho milé, a když ji našel, byla brutálně zbitá, měla polámané kosti, byla zakrvácená, ležela na zemi skoro polomrtvá, a byla znásilněná. Nahlédl jí do vzpomínek, a když spatřil, kdo jí to učinil, ovládnut vztekem podpálil celou budovu a všechny lidi v ní. Včetně své milé.

Utekl z Austrálie, zmizel, a v jiných zemích hledal uplatnění. Jeho černá duše a brutální mysl ale nenašla uplatnění nikde jinde, než v boji.

Lodí se jako černý pasažér dopravil do Japonska, kde vstoupil do armády. Tam žil celý svůj život a dosáhl vysokého postavení a čirou náhodou si tam našel přátele, mohl žít klidný život, kdyby se jen nemotal do každé bitvy, každé války, kam jen mohl. Během první i druhé světové války si nadělal jak nepřátele, tak přátele, většinou pak mezi čaroději, se kterými pak vzájemně sdíleli své moudra a dovednosti. Mezi válkami žil relativně klidný a spořádaný život, další lásku si už ale nenašel.

Mezi své přátele si ale může s hrdostí připočítat čaroděje, na jehož pozvání se vydal do Divine. Obdržel dopis od Zenika, společně s pozvánkou na ples. V tu chvíli všeho nechal, sbalil si pět švestek a skrze portál se vydal na ono místo.