Keres Nikitís

JUDr. Keres Nikítis

287 let (1.10.1734)

víla Ferox

Právnička

výška: 157 cm

váha: 54 kg

Historie

Keres se narodila za říjnové, deštivé a silně větrné noci ve velkém, ale zároveň silně neosobním, domě v horách kdesi u Růžového dvora. Otec, velmi zdatný válečník Růžového dvora ale zároveň psychicky lehce nemocný muž, byl zklamán, když jeho žena porodila dívenku na místo chlapce. Ač doba se snaží pohlaví zrovnoprávnit, starý Nikitís je jiného ražení a dcera pro něj byla spíš ostudou než čímkoliv jinými, když právě tolik let toužil po narození zdravého a silného syna, který by se stal členem válečné družiny samotného regenta Růžového dvora a přinesl by rodině uznání. Keres byla dle jeho názoru dobrá tak akorát pro to, aby jí někde v lese rozsápaly démoni. Svou dceru, která byla odjakživa velmi drobná a slabá, nakonec nechával žít jen proto, že byla jedinou nositelkou jména Nikitís. Byl to podle něj velký ústupek, ale doufal, že by se silné geny mohly nést alespoň ob generaci. Její otec toleroval přítomnost holčičky tedy jen proto, aby jméno jeho rodu nezemřelo s ním. Tento dočasný smír však doslova rozdrtilo narození dalšího potomka a již konečně chlapce. Muž, jenž se konečně dočkal svého mužského potomka, nepotřeboval již Keres dále živou. Jednou se dokonce pokusil nechat ji odnést z Faerie, ale jeho žena ho včas dokázala zadržet. Jejím jediným štěstím se tehdy stala její matka, která si paličatě stála na tom, že svého syna výchová jen pokud bude moct dovychovat i svou dceru. Ovšem nenávist, kterou ke Keres choval její otec, jakoby se vsákla do každé buňky jejího těla a tato dívka téměř přišla o všechno to dobré, co ještě mohla mít. Keres trávila velkou většinu svého dětství jen bloumáním po prostorném domě své rodiny, zdokonalováním technických dovedností a četbou všeho, co jí přišlo pod ruku. Právě na Růžovém dvoře však netvořila knihovnu fantazii podporující beletrie, nýbrž jen a pouze strohá literatura faktu. Starý Nikitís však nikdy svou cestu ke Keres nenašel. Dívka se velmi rychle naučila klidit se svému otci z očí a být naprosto neviditelná, když byl na blízku. Přesto však někde v malé komůrce studovala či se učila umění boje. Dlouhou dobu naivně věřila, že může objevit způsob, jak se otci zavděčit. Škoda však, že žádný takový neexistoval. Nakonec to celé končilo tím, že v domě žili vedle sebe, ale jeden pro druhého neexistovali. Jen pokud Keres nedávala pozor a do otce náhodou vrazila, to se pak chodbami rozléhal jeho rozzlobený řev. Největší zlom života víly přišel několik týdnů, po dovršení její plnoletosti. Domem se rozléhal křik jejího otce, který svým bludům již propadal čím dál více a jeho stav už neměl naději na zlepšení. Keres již nedokázala dál snášet věčný křik o tom, jak zbytečná její existence je. Všechno to ukončil kuchyňský nůž skrytý tou nejlepší iluzí, jakou mladá žena dokázala. Tělo muže, který ji celý její život nenáviděl, ač to měla zřejmě na svědomí jeho psychická porucha, zmizel ze světa. Veřejnost si myslela, že utekl za lidskou ženou a rodinu nadobro opustil. Jen matka a dvě její děti znaly pravdu. Syn mlčel, protože ho o to požádala jeho matka. Právě ta matka nakonec sama poznala, že bez manžela se jí žije lépe, a Keres svého činu nikdy nelitovala. Poprvé za celý svůj život se cítila svobodná. Nemusela chodit ve stínech a vyhýbat se tomu, který měl být její nejbližší rodinou. Stala se paní svého domu a nikdy se necítila lépe. Několik let uplynulo a Keres opustila svůj rodný dům a zanechala v něm milovanou matku a mladšího bratra. Měla Faerii ráda, o tom žádná, ale cítila, že její místo je někde jinde. Možná až bláhově se snažila najít místo, kde by cítila pocit naplnění. Její kroky jí nakonec zavedly až do Divine. Chtěla okusit něco nového, něco, kde může začít s čistým štítem a právě tento svět se zdál být tím nejlepším místem. Začínala prací jako tuctový IT specialista v jedné z menších právnických firmiček. Tento obor jí však začal zajímat a zajímat, než se odhodlala k jeho studiu. Nastoupila na místní univerzitu a po několika letech poletování mezi práci a školou, se z ní konečně stala JUDr. Keres Nikitís. Spokojená zanechala práce s počítači a naplno se začala věnovat právu. Keres nikdy nebyla zastánkyní dobra a pravdy. K čemu také, tyhle věci v jejím světě nezaujímaly podstatné místo. Brala ty nejhorší případy. Využívala se v tom, když soud musel usnést nevinným vraha nebo zloděje jen díky tomu, že ona našla tu nejlepší kličku nebo pochybení vyšetřovatelů. Přiživovala tím zlo ve světě, ale sama tuhle práci milovala. Jí jste nikdy nemuseli přesvědčovat o své nevinně, jí byla pravda ukradená, kolikrát jí ani slyšet nechtěla. Jen ráda sledovala, jak žalobci dochází argumenty, svědci i použitelné důkazy. V současné době si Keres udělala ve svém životě pořádek a má více času navštěvovat svou domovinu.

Charakter

Keres je žena s vždy jasným plánem. Pokud je to třeba, celé noci prosedí nad návrhy, náčrty i těmi nejkurióznějšími možnostmi, než najde, co potřebuje. Její cílevědomost a tvrdá práce se staly klíčem k jejímu úspěchu. Jako víle je jí zapovězeno lhát, proto jsou její kličky daleko složitější a zamotanější, než u obyčejných lidí. Po čas svého studia se naučila vydržet s minimem spánku a postupem se času si dokonce úplně odvykla od dlouhých hodin spánku. Vždy jen to minimum, co potřebovala. Nemohla ztrácet čas. Na právo nebyla přirozený talent, takže musela pracovat o to usilovněji, aby dosáhla sladké odměny v podobě výhry u soudu. V této oblasti je až nezdravě soutěživá. Vážnou tvář udrží dlouho, ale jakmile zvítězí, vždy to jde náležitě oslavit i spolu se svým klientem. Dobrému alkoholu nepohrdne nikdy. Přestože práce může být hodně, nemá problém vypnout a jít se bavit. Jednou za čas si i ráda zapálí, ale k životu to nepotřebuje. Její smysl pro humor je velmi osobitý a seděl jí spíše k démonům než k vílám. Ale na druhou stranu, nikdo nikdy neřekl, že víly jsou milá stvoření. Slečna Nikitís může být až nezdravě škodolibá, ale ona jednoduše nikdy nebyla stavěna pro dobro. Nevyhovovalo jí a už z podstaty nenáviděla sentiment. Nikdy nevěřila na lásku či štěstí. Jejím hnacím motorem byly peníze a neuhasitelná touha být nejlepší. To měl zřejmě na svědomí její otec, který teď už sice mezi živými není, ale Keres se mu jako dítě snažila vynahradit to, že nebyla chlapcem. Sama si neuvědomuje, že má možná její jednání právě tento důvod, ale ona důvody nehledal. Tohle jí naplňovalo a ona s tím nehodlala za žádných okolností končit. Nejlepším relaxem je pro ni šálek bílé kávy v kombinaci s hořkou čokoládou. Do pozadí jí k tomu může hrát kupříkladu klasika v podobě Měsíční sonáty, jež je její nejoblíbenější. Ráda po dlouhém dni na nohách spočine ve velkém křesle zabalená do deky klidně i s knihou v ruce. Stejně jako u hudby dává přednost klasickým dílům před výstřelky dnešní doby. Velmi se však vyhýbá červené knihovně. Nikdy nepřišla na kouzlo Shakespeara či proč všechny okouzlil Decameron. Mezi její oblíbence se řadil Baudelaire či Poe. Dále pak Keres nikdy nějak nelákalo cestování. Vše, co potřebovala našla v Divine a častých návštěvách Růžového dvora. Vždycky byla spíše pro pohodlný život. Co se týče fyzické zdatnosti Keres, pořád je to dcera válečníka Růžového dvora, která měla zaujmout jeho místo. Přestože si vybrala život mnohem pohodlnější, to, co se naučila jako dítě, jen tak nezapomene. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu má Keres ve velké oblibě pánské košile a kabáty. Jsou pro ní nejpohodlnějším kouskem šatníku a i když v práci volí vhodnější oděv, ve svém volném čase ji v dámské blůze asi jen tak někdo nepotká. Keres je vždy doprovázena vůní vanilky a knih. Tato kombinace v jejím případě působí velmi příjemně. Pokud by měla Keres říct něco, co naprosto nenávidí, na prvních příčkách seznamu hned po osobním neúspěchu a sentimentu, by se zřejmě umístily závazky a děti. Možná zvláštní kombinace, ale Keres vždy upřednostňuje kariéru vlastně před čímkoliv. Rodinu neplánuje a v žádném případě ani nechce. Nebyla by dobrou matkou a ještě by mohla skončit jako její otec. Ne, děkuji, opravdu ne. Jakožto víla Ferox má mimo jiné možnost nabrat podobu zvířete a v jejím případě je to medvěd baribal. Tento druh medvěda je spjatý s její rodinou už po generace a nebylo žádným překvapením, že jeho podobu má i Keres. Oproti jiným je sice v medvědí podobě menší, ale stále dokáže být velmi nebezpečná. Její noční můrou je jen neúspěch a nemožnost ovládat samu sebe. K jejím méně známým zálibám patří také přesun lidí i lovců do nebezpečných lesů Faerie. Ráda pozoruje jejich reakce a jestli jsou hodni toho, aby je přepravila zase zpátky do Divine. Zatím nebyl ani jediný z nich. Musel by prokázat něco mimořádného, aby byla ochotná ho vzít zpátky. Nebo jí možná prostě jen baví sledovat jejich marné pokusy o přežití. Už u nich viděla vztek, beznaděj, strach, nenávist vůči ní, ale v žádném z nich to zatím nepobudilo zlo. Škoda, třeba právě na to čekala. Ne neznámé jsou její schopnosti ve výrobě vílích lektvarů i jedů.