Juniper Valour

Celé jméno: Juniper Katherine Kenneka Jean Valour

(:Juniper Ketrin K'níka Džín:) - maďarsko-anglická výslovnost

Zkráceniny: Nip, Kat, Tygře

Rasa: Nefilim

Datum narození: 20. 8. 1994

Věk: 28 let

Výška: 166 cm

Váha: 45 kg

FC: Victoria Justice

Charakter:

Na začátek se musí podotknout, že Juniper je dříč, který se snažil nezaostávat za svými bratry. Možná by se se svou ženskou úlohou byla i smířila, kdyby jí život vzhůru nohama neobrátil osud jejího snoubence. A tak se mužským rozhodla vyrovnat ve všem, co jen šlo - učila se dokonce rozlišovat frekvenci vibrací na senzoru, aby určila druh démona - a vytěsnila tak prakticky věci, které nepovažovala za podstatné a důležité pro lovce - jednou z těch věcí bylo plavání, což se časem ukázalo být chybou.

Když se ale odmyslí tenhle detail a pár dalších, tak se jim vyrovnala ve všestrannosti a naučila se kde co o historii lovců, podsvěťanů i civilů, runy, boj a ovládá docela dost jazyků - své rodné (maďarštinu, angličtinu) a latinu naprosto plynule, velmi dobře zná dva z démonských jazyků a rumunštinu a lámavě holandštinu.

Aby dokázala své rodině sílu, tak si hledala v lecčem těžší cestu a to včetně výběru zbraní v nichž se zdokonalovala. Jedenapůlruční meč (ovšem využívá ho jako obouruční), hůl (s níž se velmi dobře naučila zacházet, než přešla k meči a i poté jí věnovala čas) a sekera se staly jí nejmilejšími zbraněmi jež pilovala, ale samozřejmě je všestranná jako každý lovec, ačkoliv když má v ruce luk nebo bič, tak je velká pravděpodobnost, že selže. A aby vyvážila bojové schopnosti něčím praktickým, tak se učila hrát na piáno a harfu - hlavně z popudu otce, který zastával názor, že dívka má mít jemnou stránku (možná proto si na truc nikdy neobula podpatky a bojkotovala každý pokus o to naučit ji tancovat) - bruslit na ledě a vařit, což není její silná stránka, ale jednoduchá jídla nejsou problém.

Tak jako mnoho lovců, tak ani ona nemusí podsvěťany a rovněž ani civily, kteří se jí s absencí Zraku akorát tak pletou pod nohy. Co se týče podsvěťanů, tak spíše nedůvěřuje jejich “stinným” stránkám, které z nich dělají to, čím jsou. Podsvěťany.

Být lovcem bere velmi vážně, protože to je jediné, co poznala a čím kdy bude moci být, takže se snaží dodržovat i detaily jako je oblečení. Snaží se reprezentovat. I proto má vždy na krku zavěšený přívěsek se symbolem jejich rodu - jde o plíšek na němž je z profilu řvoucí lvice a na pozadí se nachází orlí křídlo, což jsou symboly pro jméno jejich rodu znamenající odvahu či chrabrost. Tradičně se obléká do předepsaného oděvu a ve volném čase na sebe bere džíny nebo přiléhavější tepláky, triko a koženou bundu nebo riflovou košili. V čase pro sebe si taky neobuje nic jiného než kanady nebo kotníkové tenisky.

Co se týče jí osobně, tak se tváří jako introvert ač jim není, aby si nikoho příliš nepustila k tělu. Lovce bere jako spolubojovníky, ale nechce se popálit s přílišnou důvěrou. Každého někdy jeho tělo nebo mysl může zradit. Svou ochrannou slupku vystavěla na sarkasmu, cynismu a někdy i pesimismu zaměňovaném za optimismus dle situace, a snaze nejednat spontánně. Díky tomu, jak se zaměřila na zlepšování sebe v pozici nefilim, tak není nejlepší ve čtení němých náznaků mimiky a řeči těla, takže jestli jí chce někdo něco naznačit, tak bude snažší to podat v psané či mluvené podobě, protože jinak to bude luštit zbytečně dlouho, pokud se tím bude zabývat nebo to v ní vyvolá frustraci.

Možná spíš bude léčit svůj komplex, kdy rodiče chtěli z každého svého dítěte ukázkového, úspěšného, vzdělaného lovce, který se sám nesmíří s ničím, než perfektním výsledkem. A možná v hloubi duše ví, že ten cíl je nedosažitelný, ale snaží se. Tímto způsobem taky zvládá své emoce a city, když jich je mnoho. Vztek, smutek, možnou náklonnost. Od samotného soustředění se má věčně okousané nehty a snadněji podléhá stresu, když se jí něco nedaří podle představ, díky čemuž dlouhodobě trpí bulimií, jíž se ale nesnaží zbavit, protože to není v úplných extrémech. Obvykle. Ví o tom však a stres se snaží zvládat nikotinem, ačkoliv je to spíše už jen zlozvyk a placebo, které pomáhá jen proto, že tomu věří. Jeden ji mnohdy pozná právě díky slabému tabákovému odéru, který se snaží marně a ne s příliš velkým úsilím překrýt sprchovým gelem s vůní limetky a hroznu (její oblíbený), ale jakoby byl pach tabáku až příliš zažraný do její kůže.

Minulost:

Juniper se narodila Glenys a Josephovi v Budapešti jako prostřední dítě. Nejstarším byl o tři roky starší Kaolin a o devět let později se narodil druhý bratr, který dostal jméno Denver. Ačkoliv její otec pocházel také z Maďarska, tak rod samotný přišel z anglického Manchesteru, kde vznikl. Proto také dostala první dvě jména maďarská a druhá dvě anglická. Jak se dalo čekat, tak otec, ale překvapivě i matka, upřednostňovali své syny, kteří mohli nadále nést jméno jejich rodu do něhož se Glenys sama ale přivdala. Snažili se z ní udělat perfektní budoucí manželku, ale zároveň schopnou lovkyni, která je nezahambí, než si najde manžela. Jejich výchova by se dala popsat jako tygří výchova, jež má původ v Asii. Byli přísní a nekompromisní, všechny její přání a sny podléhaly jejich přímému vlivu a pokud chtěla něco ona sama, tak na to neměla obvykle nárok podobně jako na vlastní názor. Její výsledky musely být perfektní a skvělé, ale ani jimi se nikdy nezavděčila. Nebyla muž.

V tomto duchu, kdy byla prakticky loutkou, prodlouženou rukou jejích rodičů, vyrostla i se dostala spolu se starším bratrem po dvacátém roku života do Rumunska. Do Institutu v hlavním městě se ale nedostala, aby mohla něco dokázat rodičům, sobě či komunitě nefilim, nýbrž proto, že se rozhodli ji zasnoubit a poslat do jiného rodu. Udělat z ní manželku dříve, než by měla šanci ukázat, že lvice i orel ve znaku jejich rodu se nacházejí i v jejím nitru. Neměla v plánu se bránit, naopak byla ochotna udělat cokoliv, aby uspokojila svého otce a matku.

Díky tomu také dovolila “vyvolenému” lovci, aby se k ní přiblížil, prohlédl vše čím byla a poznal ji jako nikdo jiný. Christian Stongle nesdílel tak docela pohled jejích rodičů na celou věc, na sňatek z rozumu a stal se Juniper věrným a blízkým společníkem a časem jejich důvěrný vztah přerostl v lásku, která ovšem zůstala jen čistě platonickou a nikdy se neposunula dál. Trvalo chvíli, než si propadli…a pak to zničil jeden jediný okamžik. Úplněk, kdy vyplynulo, že jej při jednom střetu na hlídce pokousal vlkodlak, který nechtěl spolupracovat. Po proměně na ně nezvladatelný vlk zaútočil, nejspíše v domění, že je ohrožen a oni byli nuceni jej zpacifikovat. Její bratr ji místo pomoci tu noc zlomil, když jí nakázal, aby to byla ona, kdo proměněného zabije. Udělala to, neměla na výběr, protože byla v sázce jak pověst jejího rodu, tak její a do toho ještě životy nefilim i civilů. Potom místo truchlení odešla s jeho rodovým prstenem a vyvolala konflikt s místní smečkou, když se řídila prastarým zákonem krve za krev a zabila vlkodlaka, který byl za tu šlamastiku odpovědný. Andor Siko měl však příliš rychlou smrt, než aby si na něm cokoliv vybila. Všechny ty emoce jí ale pomohly se postavit konečně na vlastní nohy, požádala po nějakém čase, kdy se dostala z nejhoršího, vedoucího Institutu o přeložení a dostala se do Institutu v Holandsku. Poznala tam lovce, který se lovcem nenarodil, snad proto jí Francisco Harmond/Zilioli utkvěl v paměti, ale nezůstala tam příliš dlouho. Po roce a půl šla dál a to až do Manchesteru, aby poznala mladšího ze svých bratranců a zároveň i místo, odkud pocházeli. Zde zůstala a byla i spokojená. Vybudovala si nějakou tvář mezi lovci, nejspíš za to stále mohlo jméno rodu a podpora rodiny ze strany otcovy sestry, protože s rodiči udržovala minimální kontakt. Ne, že by je neměla ráda, ale chtěla žít život za sebe ne podle osnovy někoho jiného. Věděla, že na ni nikdy nebyli a nebudou hrdí, když bude jen plnit jejich přání. Hluboko uvnitř doufala, že když se prosadí bez jejich pomoci, tak hrdí budou. Z toho vyplývá, že se nesnažila nijak pošpinit jméno svých rodičů, naopak dělala co mohla, aby mu dodala slávu a lesk. Věhlas. Aby naplnila ctnosti, které v sobě jméno Valour ukrývalo.

A tak se ocitla v boji s démonem, kterého hloupě přecenila, když se snažila krýt svého spolubojovníka, a ten ji úderem smetl přes zábradlí mostu a Juniper spadla do temné Irwell. V té řece měl její život díky neschopnosti plavat skončit, ale místo toho se ocitla na břehu jezera a převozník jí nabídnul druhou šanci. Divine, slyšela o něm jako každý lovec. A protože stále doufala, že se prosadí, tak se rozhodla nabídku přijmout, věnovala převozníkovi Christianův prsten, jedinou věc, kterou si po jeho smrti ponechala, a vydala se vstříc své šanci na život, když nastoupila na vor, který ji do Divine dostane.

Když hvězdy seslaly houf střel,

Pláč deště vesmír pozastřel,

Zda usmál se nad dílem svým?

Beránka tvůrce byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí,

Lesem černým za noci,

Čí ruka nesmrtelná

Tvou hrůznou krásu stvořila?