Natalja Vladimirovna Livanovová

Rasa: Upír

Výška: 178 cm

Váha: 68 kg

Věk: 28 let (28.6.1993)

Faceclaim: Alexandra Luss

Povolání: Zaměstnankyně Corbeau Noir

Schopnost: Jasnozřivost

Charakter

Na první pohled je Natalja, celým jménem Natalja Vladimirovna Livanovová, hloupá holka povolná k čemukoliv. Bývá drzá a neuznává autority. Jedinou autoritou pro ni byl její trenér a hned v závěsu její otec. Ona sama je svou nejvyšší autoritou. Je jí jedno, co si o ní, kdo myslí, protože jejich slova pro ni nejsou podstatná. Stejně tak je jí ukradeno, jestli svými slovy někoho raní. Pokud je to člověk silný a zaslouží si její společnost, musí s jejím ostrým jazykem počítat. Natalja dělá vše pro svůj osobní zisk. Klidně se bude tvářit jako vaše nejlepší přítelkyně nebo i životní láska, když v tom uvidí svůj prospěch nebo pobavení. Rozdává své okouzlující úsměvy na potkání, ačkoliv jsou tolik falešné. Nebojí se použít jakékoliv zbraně, které má. Ráda se pohybuje na šedé hranici mezi tím, co je povolené a co zakázané. Ví, kam až může zajít, co zničit a komu ublížit, aby její trestní rejstřík stále zůstal čistý. Jenže je pořád pouze člověk, což jí v tomto ohledu dost omezuje. Bývá sarkastická, náladová a občas by ji člověk nejraději vyhodil z okna. Pokud se však člověk dokáže probojovat přes všechny masku, a i přes tu nejpřesvědčivější přetvářku, najde vtipnou společnici do nepohody. Což se zatím ještě nikomu nepovedlo. Natalja vztyčila kolem sebe hradbu. Pokud by někoho příliš milovala, mohla by ho ztratit, což je její největší strach. Nebojí se projevit své emoce, naopak, ale bojí se vytvořit si k někomu to pravé pouto. Kvůli tomu dosud nepoznala opravdovou lásku. Její vztahy byly čistě o pobavení nebo o jejím budoucím zisku. Dokázala myslet dopředu a málokterá „investice“ do nějakého člověka se jí nevyplatila. Ráda se baví na cizí účet. Je pro každou špatnost, protože z toho má pobavení. Drogám se dosud vyhýbala, ale alkoholu se nebojí.

Pokouší se na sobě nedat znát strach. Říkávali jí, že pokud to udělá, je to jako by dala svému nepříteli odjištěnou zbraň s plným zásobníkem. Natalja má Zrak, je možné, že kdesi v její rodině byl lovec, po kterém ho zdědila. Nikdy se však nikomu s touto schopností nesvěřila. Za prvé neměla komu, za druhé by ji stejně jistě považovali za blázna a poslali na léčení. Netušila, jestli opravdu vidí kouzla a temnou energii démonů nebo je její mysl prostě šílená. Ani jedna alternativa se jí vůbec nelíbila. Kromě strachu ze ztráty někoho sobě blízkého, se bojí smrti a stísněných prostorů. Její záliby. Miluje střelbu, i po své smrtelné autonehodě stále zbožňuje rychlá auta. Stále ráda čte, ale již mnohem méně často než dříve. Co se týče vaření, zvládá to, ale žádná mistrovská díla to nejsou. Miluje adrenalinové sporty. Moc ráda by si pořídila kočku, má už vymyšlené i jméno i vybranou rasu, ale nikdy si neudělala čas, aby mohla odchovat kotě.

Nástup do Divine však mění úplně všechno. Z princezny se stala jen holka z ulice, která si musí nějakým způsobem poradit. Její průbojná povaha byla bezmocí zatlačena do pozadí a ona už se pouze snaží přežít v tomhle blázinci, kam byla uvrhnuta. Nyní již vidí, jaké je to, vidět někoho trpět, protože si tím sama prošla. Na vlastní kůži pocítila bolest a strach o vlastní život, dokonce si i nejednou přála doopravdy zemřít. Její cíle se přesunuly. Dnes už chce jen svobodu, která je pro ní naprosto vším.

Minulost

Natalja se narodila za slunečného do krásné Moskvy, do bohaté rodiny ruského podnikatele a jeho ženy, Vladimira a Jeleny Livanovových. Vladimir tvrdí, že jeho dědeček bojoval proti démonům, ale pak se zamiloval do obyčejné ženy a své práce musel zanechat, ale nikdo neví, kolik je na tom pravdy a kolik výmyslů starého blázna. Její otec začínal s malým obchodem s ojetinami a časem se, s pomocí místní mafie, propracoval až k velké firmě se špičkovými auty, kterou vede do dnes. Když si Vladimir splnil svůj sen a splatil, co dlužil, našlo se mnoho lidí, kteří mu šlapali na paty a chtěli ho z vrcholu srazit. Jedním z nich byl jeho bývalý zaměstnanec Alexander Sergejevič Lermontov. Toho muže nechal Vladimir dole při své cestě k vrcholu, velmi mu při tom ublížil a Alexander mu to nikdy neodpustil. Celá léta v něm vřela zášť a on se nikdy nezbavila své chuti po pomstě. Když se šťastnému páru narodila krásná Natalja, dostal Alexander svou šanci. Malou holčičku unesl a rozhodl se zasadit svému nepříteli tu největší ránu. Napsal výhrůžný dopis, ve kterém rodině sdělil, že tu maličkou už nikdy neuvidí. Utekl s malým dítětem do jedné menší obce na Krymu. Rodiče ihned kontaktovali policii a pátrání trvalo tři měsíce, než se malou dívenku a jejího únosce podařilo vypátrat. Její otec se díky nejednomu úplatku dostal k akci jejího osvobození, které skončilo smrtí Alexandra Lermontova. Zemřel, protože se prý údajně chtěl bránit střelnou zbraní, ale co je na této zprávě pravdy nikdo nedokáže s určitostí říct. To byli maličké tři roky a co se kolem ní dělo, nedokázala úplně určit. Celé to brala jen jako prázdniny u nějakého pomateného strýce, protože tak jí to Alexander podal. Natalja si do dnes z této události pamatuje jen nějaké záblesky a krvavou skvrnou na linoleu. Po této události byla dlouho otřesená, ale láska její rodiny zabránila, aby jí zůstalo trvalé trauma. Rodiče holčičky se po této události začali dosti rozcházet v názorech co se výchovy Natalji týče. Jelena byla toho názoru, že musí svou malou princeznu chránit jako ptáčka ve zlaté kleci a nikam jí nepouštět. Dala malé holčičce vše, co jí na očích viděla. Jakmile začala Natalja mít vlastní myšlení, začala této matčiny dobroty zneužívat. Vladimir byl názoru, že se holčička musí umět bránit, protože její rodiče tu přeci nebudou déle než ona. Peníze znamenaly moc a Vladimir se jí nebál využít ve svůj prospěch. Podplácel a podplácel, než se mu pro dívku podařilo sehnat agenta bývalé tajné služby, toho nejlepšího, jakého bylo možné sehnat. Agent dostal jediný úkol, a to připravit dítě na všechna nebezpečí, které by ho mohly v životě potkat. Natalja trénovala tvrdě, otec pro ni byl nejdůležitější osobou na světě a ona ho nechtěla zklamat. Trénovala boj hlavně se střelnými zbraněmi, ale i se noži. Trénink trval po celou dobu, kdy Natalja žila u rodičů a později pokračovala i sama. Boj se stal součástí jejího života. Rodiče jí chtěli vzdělávat doma, ale Natalja chtěla pořád více, než ji mohli domácí lektoři dát. Po úspěšném dokončení základního vzdělání nastoupila na Moskevskou státní univerzitu M. Lomonosova. Nebyla nějak nadprůměrnou studentkou. Nejvíce se zajímala o chemii a psychologii, ve své podstatě rozdílné předměty, ale pro slečnu Livanovovou se staly nejzajímavějšími. O své budoucí profesi nějak zvlášť nedumala. Její téměř povinností bylo pracovat v otcově firmě a jednou se stát její majitelkou. Natalja strávila celý svůj život v Moskvě. Její ulice znala jako svoje boty. Rodiče se jí sice snažili udržet doma co nejvíce, ale jejich dcera měla vlastní hlavu. Po každé odešla, kdy sama uznala za vhodné. Ráda se městem toulala bez doprovodu a nic na tom neměnil křik a nadávky Vladimira nebo pláč Jeleny. Když Vladimirovna zrovna netrénovala střelbu na pohyblivý cíl nebo se netoulala ulicemi svého rodného města, ležela v knihách. Ráda četla příběhy o dobrodružstvích v cizích zemích, o ženách, které si utvářely osud a jeho pravidla. Před otcem své knihy schovávala, dle jeho názoru jí v životě nebudou k ničemu. Měla by raději více studovat. Takový byl její život v Moskvě. Když bylo Natalje sedmadvacet, vyrazila s několika přáteli do města. Ona sama řídila a její rychlost i styl jízdy odpovídal všem předpisům. V jednu chvíli se Natalja smála hloupému vtipu své přítelkyně a v druhé chvilce do nich obrovskou rychlostí vrazil jiný řidič. To byl den, kdy Natalja zemřela. Aby mohla vstoupit do Divine, musela se vzdát svým vzpomínek na svého trenéra. Ač si to dříve nikdy neuvědomila, měla toho člověka radši než kohokoliv na celém světě. Byl to přítel, který rozuměl jejím strachům a chápal její rozverné nálady.