Tristan Solidorme

Tristan Solidorme

Rasa: Nefilim

Datum narození a věk2.3. 1997

Faceclaim: Josh Hutcherson

Výška / Váha186 cm/ 96 kg

Charakter

Tristan je majitelem přátelské a sympatické povahy. Charismatický, zároveň však jemný a laskavý muž se srdcem hrdého lva je nebojácné povahy, jak se na lovce rodu Solidorme sluší a patří. Avšak narozdíl od odvahy, druhou typickou rodinnou vlastnost, ambiciózní povahu, už nezdědil. Zástava místo jemu přidělené a po vyšší pozici neprahne. Hrdě oddáni tomu pravému cíli všech nefilim až do posledního dechu. Ze své povahy nikdy neměl násilnické sklony, ač silný byl za dva muže. Pro nepotřebné boje bývá zdrženlivý a raději se jim vyhne. Není to však ze strachu z prohry. Upřednostní totiž mnohem raději verbální domluvu, pokud je to jen trochu možné. Právě zde je totiž jedna z jeho největších předností, je výtečným řečníkem za každé situace. Jeho vyjadřovací schopnosti a volba slov i v kritických situacích může být bez ostychu nazývána silně nadprůměrnou. Jeho hlas je jemný a melodický, už na poslech poutavý, a v kombinaci s Tristanovými přesvědčovacími schopnostmi se jedná o opravdu silnou zbraň, ač by to málo kdo mohl tušit. A obzvláště dívky dívky této zbrani podléhají až příliš snadno. Jen kdyby snad Tristan o takovou pozornost jevil nějaký zájem. Jeho vztahy k ženám jsou uctivé a jen ojediněle tzv. “na jednu noc”. Když Tristan miluje, miluje celou svou duší, celou podstatou sebe sama. Když se zamiluje, zcela své srdce odhalí právě té pravé ženě. Ale zda už takovou někdy někde objevil, to je světu záhadou. Je totiž také neobyčejně dobrým lhářem, což se projevuje právě v jeho řečnických schopnostech. Je to však vlastnost, kterou by mu člověk na první pohled nehádal, když se dokáže tvářit tak nevinně. Skutečné problémy nastávají až ve chvílích, kdy někdo přejde Tristianovu hranici trpělivosti, která není nějak zvlášť vysoká, ale ani přehnaně nízká. V tu chvíli bývá až výbušný a činí příliš unáhlená rozhodnutí, přestože to běžně nemá ve zvyku. To pak praskají skleničky a talíře létají. Zřejmě je to zakořeněný zbytek rodinné povahy, která se však projevuje jen velmi zřídka. V lidech až příliš často hledá spíš to dobré a povahově je, ač se mu v životě stalo mnoho zlého, vlastně optimisticky laděný. Do Tristinovy jemnější povahy se řadí i neodmyslitelná láska k hudbě. Je věrný posluchač i nadaný tvůrce a svou zálibou se nějak netají, jak to u nefilim často bývá. Dá se tedy snadno říct, že v této věci je opravdu upřímný. K podsvěťanům nikdy příliš netíhnul, nepovažoval je sice za podřadné, ale přeci je prostě a jednoduše neměl rád. Jen jeho schopnost skvěle lhát a diplomatické řečnické schopnosti budí dojem, že je s těmito lidmi na jedné lodi.

Minulost

Tristan se narodil do divinského institutu ještě za dřívějšího vedení. Jeho rodiče byli zdánlivě velmi spořádanými nefilim, ale každá rodina má svá tajemství, se kterémi na světlo nevychází. Tristanův otec byl vzorovým Solidorme, ale matka do rodu nikdy nezapadla. Byla hašteřivá a vždycky si vydupala svou, ať už to bylo přes křik nebo jiné přesvědčovací metody. Díky Andělům, že po ní toho Tristan právě mnoho nezdědil. Její nezodpovědnost vrhala na Tristanova otce špatné světlo a tato skutečnost trvala tak dlouho, dokud Tristanova matka nepadla v boji. To byly chlapci čtyři roky, od té doby zůstal pouze se svým otcem. A že se neměli špatně. Argus, tak se jeho otec jmenoval, vedl svého syna ke všem náležitostem nefilim cestou mírnou a trpělivou. Tristan v něm viděl to nejlepší, čím by se mohl lovec stát. Měl vlastně pravdu, Argus byl skvělým otcem i nefilim. V útlém věku byl Tristan poslán na výuku do Itálie na Akademii, aby získal i to, co už mu jeho otec předat nedokázal. Když však trávil dny studiem a tréninkem, byl jeho otec obviněn z vraždy své ženy. Jestli to byla pravda nebo ne, to se Tristan nikdy skutečně nedozvěděl. Věděl, že se jeho rodiče neměli natolik rádi, jak rádi ukazovali veřejnosti, ale vině svého otce nevěřil nikdy. Dal by za něj ruku do ohně. Než však mohl cokoliv udělat, byl jeho otec zbaven run a přišel také o veškeré vzpomínky na nefilim i svou rodinu. Pro Tristana bylo loučení nesmírně těžké. S odchodem matky se nějak smířil, byl ještě dítě a věděl, že ona už se mu nevrátí. Ale otec? Jeho odchod nesl těžce, s nutkáním ho navštěvovat bojoval dlouhá léta. Stalo to také mnoho zničených porcelánových váz, které se mu povedlo nechtěně zničit. V Divine tedy zůstat nemohl, pokušení bylo až příliš velké. Věděl, že by mu nedokázal vzdorovat věcně. Proto se vrátil zpět do Akademie v Itálii, která se mu na dlouhou dobu stala domovem. Utvořit zde pevná přátelská pouta, jež se jen tak nezlomí. Věděl však, že jedno se do svého domova v Divine vrátit chce, jen se potřeboval s odchodem otce srovnat na neutrální půdě. Tak se také stalo, dnes se vrací domů. Život na Akademii po boku zkušených nefilim mu však přinesl mnohem víc, než jen přátelství nebo možnost tréninku s těmi nejlepšími, nýbrž také nekonečnou pokladnici příběhů. Jsou takové, o kterých nemluví a zřejmě ani nepromluví, dokud nenastane ten správný čas. Jedním ze suvenýrů, které si ze svých utajených dobrodružství přinesl, je váček, který nosí na opasku s obsahem, který sladce voní jako vanilka. Co je však obsahem váčku, to nikdy neprozradil. Sám tvrdí jen to, že se jedná o kouzlo, ale lze mu takovou věc věřit nebo jen zastírá vílí milenku? Nebo se jedná o něco úplně jiného?