Elliot DellaWalle

Elliot DellaWalle

FC: Vincent Von Thien

1830 - 30 (191) let

190 cm

90 kg

Modré oči, hnědé vlasy

Elliot se narodil jako prvorozený syn do bohaté rodiny rodu DellaWalle v koloniální Georgii, která obchodovala s vlastnoručně vypěstovanými plodinami. Dalším přírůstkem byl o dva roky mladší Mikko a s odstupem deseti let nejmladší ze sourozenců, krásná blondýnka Stella. Oba bratři svou sestřičku zbožňovali a byla pro ně naprosto vším. Avšak malá slečna měla oči především pro staršího z bratrů, a to Mikko těžce nesl. Elliot ale mezi sourozenci rozdíly nedělal, oba miloval nade vše a také jim to dával všemožně najevo. Alespoň do té doby, než narukoval do války Severu proti Jihu. To všemi velmi otřáslo, ale on to cítil jako potřebu - pomoct své vlasti. Rodinu opouštěl velmi nerad a jeho odchod se neobešel bez nářku a dlouhého loučení. Zanechal tedy starost o mladší sestru Mikkovi a na dlouhé čtyři roky opustil rodnou půdu.

Odchod Elliota zanechal v Mikkovém srdci díru. Život už nebyl takový, jaký býval. Všechna radost, kterou prožíval se svým bratrem vymizela a sestřička nedokázala nahradit místo velkého bratra. Pouze svou vtíravostí, vykouzlit úsměv na Mikkově tváři, svého bratra otravovala, když potřeboval být hlavně sám. Snažit se znovu postavit na nohy a vystačit si i bez svého bratra, na kterém byl tolik let závislý. Mohl s ním jít do války, ale jako naprostý trouba a antitalent v boji se nezúčastnil. Neměl potřebu padnout do hrobu za politiku, která mu byla stejně šumák, jako jeho sestra, kterou měl každý den míň a míň rád. Tato rostoucí nenávist jednoho dne vyeskalovala natolik, že v záchvatu vzteku svou sestru zabil.

Elliot zatím ve válce zažíval učiněná muka. Ničivá fronta, která se táhla od Texasu přes Georgii do Virginie a vyplenila vše, na co přišla a stejně jako na těle, tak i na duši zanechala Elliotovi spoustu jizev. Jedna z nich měla být však smrtelná, nebýt jeho dobrého kamaráda Theodora, který byl mimo jiné upír. Elliot mu přirostl k srdci víc, než kdokoliv za jeho dlouhý život, a tak se nemohl dívat na umírajícího muže v zákopech. Dal Elliotovi napít své upíří krve a tím mu zachránil život. Alespoň si to myslel. Dokud nepřišla rána osudu v podobě nepřátelské čety, která je napadla ze zálohy a jeho lidský přítel ten den měl zemřít již po druhé. S upíří krví ve svém oběhu se však stal úplný opak. Povstal ze sutin války jako fénix z popela se vším, co mu jeho upíří tělo nabízelo. Poslední rok ve válce byl pro něj krutý a zároveň se díky tomu naučil ovládat touhu po krvi, protože té bylo všude přehršle.

Když se nejstarší z bratrů vrátil z války se svými démony, těšil se na vstřícnou atmosféru rodiny a především na svojí blonďatou sestřičku Stellu, ze které již měla být velká slečna. To co našel místo rodného domu a obrovských plantáží, zůstalo ohořelé torzo a vypleněná země. Jeho rodiče a bratr zrenovovali alespoň část domu, kterou teď obývali. Když vešel vchodovými dveřmi stáhlo se mu hrdlo. Tušil, že je něco jinak. A bylo. Jeho sestra, zabita rukou bratra v něm se zjitřila všechny smysly a především touha po pomstě a vztek. Místo přivítání se s Mikkem popral, ale podcenil svou sílu, která pramenila z upíří podstaty a Mikka nedopatřením odhodil přes celou místnost a chlapci tak zasadil smrtelnou ránu do týlu. Když se probral z transu vztek se změnil v lítost, a ta ve výčitky tak silné, že nedokázal na rodné půdě již dále setrvat. Pohřbil tělo svého bratra za domem, na ještě stále zelené ploše a s nenávistí k sobě samému opustil Georgii navždy. Netušil však, že smrt Stelly nebyla jediné tajemství, které Mikko měl.

Když se Mikko snažil vyhýbat svému ocasu - Stelle, za dob kdy jeho bratr bojoval ve válce, tak utíkal do města, kde si ho odchytla mladá žena. Upírka, která vyplnila prázdnotu v jeho srdci a přivlastnila si ho pro sebe. Ovlivnila jeho mysl a ten si po každém setkání s dívkou nesl domů prokousnutý krk. Avšak aby nevyvolal doma podezření, vždy se napil krve ženy, aby se uzdravil a byl jako nový. Jako vypraný v Perwolu. Proto po odchodu svého bratra povstal z mrtvých a po zjištění, že ho Elliot popravil si k němu vytvořil takový odpor, který uchovává dodnes. Jako holátko nedokázal ovládat svou chuť po lidské krvi a proto onu noc svou rodinu brutálně zavraždil. Nedokázal se bránit pudům své rasy a přestože ho doteď tíží vzpomínka na trpící rodiče, bez zaváhání jim prokousl hrdlo a připravil je o poslední kapičku krve.

Po několika letech se Elliot přece jen vrátí “domů”. Svou rodinu však nenajde a vzedme se v něm další vlna nenávisti ke svému bratru. Od té doby mu je v patách a pokouší se Mikka dostihnout a zabít. Na své cestě potkal jednu čarodějku, která Mikkovi očarovala rodinný přívěsek, který oba bratři dostali již v kolébce a tím mu zajistila bezbolestný pobyt na slunci. I Elliot uplatil čarodějnici, aby provedla stejný rituál i s jeho přívěskem a pak jí zlomil vaz jako jistotu, že žádný jiný upír nebude mít stejné výhody jako oni dva.

Sešli se spolu až v roce 2011 v New Yorku, kde si oba dohodli střet, ve kterém si “vyříkají” staré křivdy, k tomu ovšem nikdy nedošlo. Ještě než Mikko dorazil na místo určení, zastihli ho lovci, kteří se snažili vymýtit zabijácký klan, který terorizoval ulice města již delší dobu. Byl to obrovský masakr, o kterém se v New Yorském institutu mluví dodnes a nefilim pobili většinu upírů ve městě, nehledě na příslušnost v klanu. I na Elliota došlo jen o pár měsíců déle, zatímco se ukrýval v podzemních kanálech. A tak se oba bratři nakonec sešli na malém kousku země. V Divine, kde jejich cesta ještě zdaleka nekončí.