Elena Zilioli

Elena Zilioli

Rasa: Nefilim

Datum narození a věk: 12.12.1998 - 23let

Faceclaim: Alina Kovalenko

Výška / Váha: 170 cm / 65 kg

Charakter: Všichni mohou vidět Elenu, jako dívku, která si jde tvrdě za svým, je zdatná v boji a i přesto, že chtěla být viděna jako dokonalou neomylnou dívkou, nebylo to úplně pravda. I tahle dívka měla své chyby své mouchy, ale vždy se to snažila buď zamaskovat, nebo nějak vypilovat. Všichni jí viděli jen z vážnou tváří, bez slz a bez bolesti. Snažila se neukazovat emoce, jako jsou radost, smutek, zlost. Tyhle emoce nepatřili mezi ostatní, ale jen do soukromí. Uměla se radovat, když se něco slavilo, ale vždy jen vnitřně. Málokdo, jí někdy viděl, snad jen s drobným úsměvem na tváři. Naposledy se pořádně usmívala, když byla na plese. Tanec s jejím starším bratrem byl pro ni tak vtipný, že překvapila svým smíchem, nejen sebe, ale i ostatní. Často slýchávala, že jako dítě se ráda smála, ale nikdy o tom nechtěla slyšet. Zachovávat si neutrální, skoro až vážnou tvář pro ní bylo důležité. V boji byla dobrá, možná skoro, až dokonalá, ale byly věci které neovládá a přitom se je vždy chtěla pořádně naučit. Střelba z luku a kuše jí prostě nikdy moc nešla a nikdo se na ní za to nezlobil. Ovládala boj s mečem, noži, dýkami, ale i zadržovacími zbraněmi. Boj zblízka ji také v celku šel, ale i tak měla trochu své mouchy. Jediné z čeho kdy měla strach, byl strach z výšek a uzavřených prostorů.

Minulost: Bylo chladné sobotní ráno, když se v manoru ozval pláč dítěte. Dítě mělo hlas jako zvon a dávalo jasně najevo, že to ono je připravené, za svůj život bojovat. Na světě se objevila, jediná dcera Magdaleny Zilioli, která byla první dcerou v jejich rodině. Její matka už se viděla, jak její dcera bude rozmazlovaná a jak bude jako ona. V ten den se narodilo ještě jedno dítě. Byl to chlapec, Eleny dvojče. Maxmilián, nebyl tak průbojné dítě, jeho start do života, byl o dost těžší, než Eleny. Maxmiliána, museli oživovat a proto se matka, možná bohudík upnula na něj. Jak už, bylo řečeno, byla jedinou dcerou Magdaleny a Liama Zilioli. Elena měla ještě pět bratrů, čtyři starší a jednoho, vlastně o pár minut mladšího. Ne že by se o něj Elena nezajímala, ale to co dělali její starší bratři bylo mnohem zajímavější, než sledovat své dvojče, jak dostává všechno. Nebyla v tom ani tak žárlivost, ale spíše znechucení, že malý Maxmilián si všechno vybrečel. To ona se těšila velkému zdraví, schopnostem, které Max neměl. Pro některé z nich to mělo být naopak, že ona měla být tím co je Max, ale Elena všem ukázala, že je bojovnicí. Čas plynul, všechno šlo jako po másle a ona se dostávala tam kam chtěla. Otec, i její bratři s ní byly velmi spokojení, jelikož dělala to co se po ní chtělo. Neprotestovala, při trénincích byla mezi těmi dobrými a ve všem co po ní chtěli vynikala. Zastínila tím i svého bratra, který rozhodně tak dobrý nebyl a byl spíše takový otloukánek. Elena, si nikdy nenašla vztah, ke svému dvojčeti i když se o to snažila, její matka si to přála, vždy tam byla rivalita a to z její strany. Chtěla být lepší než on, ukázat matce, že on je slabý a že on by měl být jinde, než je ona. Tvrdé tréninky, učení ze zbraní a jiné věci, které absolvovala pro ni byly přínosné a ona se mohla účastnit a absolvovat základní kurz, díky kterému se dostala právě tam kam chtěla. Zkoušku zvládla na výbornou a slib pronesla hrdě a s nadějí. Všechno bylo růžové a ona se stala tím čím chtěla. Jenže když viděla svého bratra, který jejich rodině dělal jen a jen ostudu. Proto se dohodla se svým otcem, bratry a s vedením Londýnského institut, že bude přemístěná do jiného. Neměli s tím problém, i když věděli, že přijdou o dobrého lovce. Elena se rozhodla, že půjde do institutu, který se nacházel v Divine. O tom místě dost slyšela a lákalo ji to. Mohla tam nejen pomoc, ale i jinde ukázat, že je v tom co dělá dobrá a zkušená, ne jako její bratr a někteří lovci které znala.