Dante Fortis

Dante Fortis

187cm 81kg

851 (25) let

Víla servix - země

Jezdec

Charakter

Obecně je Dante přátelštější povaha, kudy chodí, tudy rozdává úsměv. S lidmi na první dojem se snaží vycházet v dobrém duchu a působí jako chodící optimismus. Však pravda je taková, že si bolestivou realitu uvědomuje kolikrát mnohem lépe než lidé kolem něj, a proto raději ostatním podsouvá dobrou náladu. Dokáže promluvit k davu, když je tato skutečnost potřeba, ale raději tuto pozici přenechá jiným, kteří se k tomu hodí více. Jeho hlas je na poslech příjemný a melodický, dokáže potěšit i rozveselit v horších chvílích, kdy do úsměvu není. Jeho argumenty k tomu jsou však zpravidla logické. Nikdy není jen ovce z davu, takovou výjimkou je pouze jeho nejbližší přítel, za kterým by byl schopný jít i do pekel. Pokud má na něco velmi odlišný názor, nebojí se ho oznámit, ovšem takové věci raději přenechá rozhovoru mezi čtyřma očima. K dobrým vlastnostem lze přičíst také jeho nekonfliktní chování, které se snaží přenést i na své blízké, což se mu tedy ne vždy daří. Každou hádku se snaží uklidnit kompromisem, jak je to jen možné.

Dantemu se jako mladíkovi dostalo velmi kvalitního vzdělání, které doplňuje i v průběhu let, jak se technologie posouvají kupředu. Je výtečný lékař, jeden z nejlepších, jaké byste ve Faerii a snad i v Divine vůbec nalezli. Empatie mu nechybí, naopak se řadí mezi jeho přednosti, díky kterým může dělat pobočníka právě veliteli Jezdců. Pro své přátela by položil život a ani by se nad tím nezamyslel. Nevyžívá se v cizím neštěstí, ač má i svá tajemství, která by se některým jeho dobrým vlastnostem vyloženě příčila. Je spíše rozvážný, než že by se do všeho hnal po hlavě. Nelze ho považovat ani za přehnaně soutěživého, i když je pravda, že si rád přihodí, když ostatní uzavírají sázky. Sám o sobě je dítě štěstěny, což se v takových sázkách pak často odráží. Sám tvrdí, že díky tomu nespočetněkrát vyhrává i hru kostky. Ale v té díky rychlým prstům spíš obratně podvádí. Stejně tak v kartách. Tichá voda břehy mele. Nejednou pak od svých přátel schytal ránu pěstí, když mu v rukávu našli esa navíc. To vše má na svědomí právě jeho šikovnost. Alkoholu neholduje, ovšem ve znalosti vína se považuje za odborníka.

Pokud se Dante cítí sám od sebe špatně a něco ho doslova pošle k zemi, není pro něj dobré, aby byl sám a sám se potýkal se svými problémy. Špatná nálada na něm nebývá poznat, raději se utápí sám v sobě, než aby jiným kazil náladu. Přítomnost kolektivu, který by mu pomohl zapomenout na jeho starosti je mnohem lepší. Kolikrát i jediný přítel, který ho postrčí, aby šel třeba jen kydat hnůj a tím tělo zaměstnal, úplně postačí. Kolikrát o tom ten dotyčný ani nemusí vědět.

K zájmům mladého víly neodmyslitelně patří společnost krásných žen, ovšem není to u něj natolik veřejná informace, jako u jiných z Jezdců. Obecně tráví mnoho času nad vědeckou literaturou a pokusech s léčivými bylinami, což patří hlavně k jeho úloze lékaře. Zde se kloubí ovšem i jedna neveřejná skutečnost. Pro vědu má Dante silné zapálení a často by překročil i vlastní morální meze, aby dosáhl průlomu.

Jeho sny i motivace se s věkem hodně změnily. Dříve toužil po rodině a klidném životě. Dnes už by si nedokázal představit svět, kdyby ho neviděl z koňského sedla. Dříve toužil po bohatství, dnes si mnohem více cení dobrých lidských vlastností a vykonaných skutků.

Snad jediná věc, pro kterou si ho mohou ostatní dobírat je Danteho příšerné chrápání. Kdybyste káceli dříví, stejně byste ho nepřehlušili. Snad to je ten důvod, proč se v noci často vytrácí k lesu, kde je blíže klidné přírodě, jež ho z podstaty naplňuje a činí šťastným.

Historie

Dante se narodil v Divine, v rodině uznávaného lékaře a jeho ženy před více než osmi sty lety. Byl jejich prvním dítětem a tím pádem i tím největším pokladem, kterří ti dva na světě měli. Jenže tomu tak nemělo být nadlouho. Dante byl ještě nemluvně, sotva vnímal, co se kolem něj děje, když se jedné noci nad jeho kolébkou objevila víla s dítětem, které mu bylo neskutečně podobné. Podvržence vložila do postýlky a malého chlapce, nyní již s příjmením Fortis, vzala s sebou do vílí říše. Jeho lidští rodiče byli moudří lidé, otec silný muž, chlapec měl tedy ty nejlepší předpoklady pro to, přijmout vílí magii do svého malého tělíčka. Obřad sám o sobě byl a vždy bude krutým způsobem, jak mezi sličný lid zapadout. On jím však prošel tak mladý, že si nevzpomíná na jedinou událost, která ho doprovázela. Vyrostl ve výchově Renana Fortise a Enanor Fortisové. Ti se pro něj stali jedinými rodiči. To, že měl kdysi dávno někde v Divine lidské rodiče a možnost jiného života, sám Dante neví.

Chlapec vyrůstal s tím nejlepším, co mít mohl. Renan Fortis byl jedním z nejlepších léčitelů v říši a svého syna vedl stejný zaměřením. Učil ho znalostem botaniky a medicíny, navíc musel uznat, že chlapec je opravdu přirozený talent. To se projevilo již v útlém věku, kdy dokázal svými znalostmi převýšit i mistry v oboru. Brzy dohnal i svého otec a stal se mu v jejich rodinném řemeslu naprosto rovnocenný. Jedno šlo s druhým, kdo uměl ovládat a stvořit protijedy, musel znát strukturu původních jedů. Dante byl do lékařské vědy natolik ponořený, že experimentoval se vším, co se mu dostalo pod ruku. Mohlo mu být kolem osmdesáti let, když poprvé vytvořil jeden z nejsilnějších jedů, které dodnes Faerie zná. Jediná kapka by odpravila nejméně patnáct silných mužů. Když však s tímto objevem přišel mladík za svým otcem, ten jeho nadšení ani zdaleka nesdílel. Káral ho za to, že své nadání věnuje na úkor léčivům právě jedům. Tehdy dostal Dante od otce ultimátum, buď se přestane věnovat alchymii, jež nosí smrt, nebo odejde z jeho domu nadobro. Pro mladíka bylo rozhodování příšerným trápením. Svou rodinu miloval nade vše, ale plýtvání svým talentem se mu příčilo. Stalo se tedy nakonec tak, že své rodiče opustil, a od té doby je neviděl. Netušil, zda jsou nyní pyšní na to, co se z jejich syna stalo. Netušil ani jestli jsou naživu, dodržel ultimátum do posledního bodu.

Když se mladík musel spoléhat jen na své vlastní schopnosti, začal zjišťovat, že se sice vyzná v bylinách, ale svůj živel, zem, neovládá ani zdaleka tolik, jako jeho vrstevníci. Mezitím, co ostatní dokázali vytvořit písečnou bouři nebo z kamene vytesat sochu pomocí vlastní magie, Dante byl rád, že s takovým kamenem vůbec dokázal pohnout. Trápilo ho to a nedokázal najít způsob, jak se svého prokletí zbavit. Dlouhá léta se uzavíral před světem, aby našel lék na to, co vyléčit nelze. V té době jedinou jeho společnicí byla víla jménem Arnë. Nádherná žena s vlasy jako zapadající slunce, která měla vždy dobré slovo pro každého. V lidech hledala to dobré a Dante v životě nepoznal trpělivějšího člověka. Byla to víla lignus a Fortis od ní často nakupoval bylinky pro svou vlastní potřebu. Arnë byla mimo to navíc velmi zvídavá. Mladíka, který od ní každý den kupoval spoustu květin a vlastně jí zařídil obživu, si zamilovala. Časem k němu přilnula jen díky pár prohozeným slovům natolik, že ho začala navštěvovat. Starala se o to, aby jedl a spal a celý den neproseděl jen nad prací. Lze říct, že Dante od ní přejal mnoho vlastností a zlatá trpělivost je jednou z nich. I on po čase v krásné Arnë našel zalíbení a posléze i pravou lásku. V den, kdy měsíc zastínil slunce a den se změnil na noc, požádal svou milou o ruku a odpovědí mu bylo ano. Přestal pátrat po tom, proč je jeho magie tak slabá, když měl něco mnohem lepšího. Získal dokonalou ženu a rok na to se mu narodila dcera, jejíž smích by zastínil i zpěv ptáků pěvců.

Svůj život žil šťastně, byl úspěšný lékař a nic mu nechybělo. Jeho umění se doneslo i ke královně, která si ho ještě téhož dne nechala předvolat. Dante jí měl ukázat, co dovede, ohromit ji nejen léky, ale i jedy. A povedlo se mu to snad ještě lépe, než by si přál. A Královna Aralyn mu ještě téhož večera nabídla práci za peníze, které se neodmítají. Navíc měl Dante pocit, že pokud odmítne, čeká ho smrt. Zda to byla pravda, se vlastně nikdy nedozvěděl. Pokorně sklopil hlavu a přijal úkol, který se mu stal osudným, zabít královnina manžela. Dostal se do blízkosti Williame, který ho měl učit boji. Tak se také stalo, byl to vedlejší produkt toho celého. Dante si dovolil říct, že se tomu nevyzpytatelnému muži opravdu dostal do přízně. Nikdy nedosahoval stejným bojovým kvalitám jako on a přeci se z nich stali přátelé. Tehdy byl však mladý lékař stále přesvědčen o tom, že svého ‚přítele‘ jednou sprovodí ze světa. Mělo se tak stát, ale osud zakročil takovým způsobem, jaký mu Fortis nikdy neodpustí.

Opět byl předvolán před královnu, která trvala na tom, ať práci uspíší, že je nejvyšší čas. Tehdy večer mu ale řekla také jednu věc, která neměla nikdy opustit její mysl. „Když dokážeš svůj úkol splnit správně, bude ti potěšením, nastoupit na Williamovo místo.“ Dante pokorně odpověděl, že na něj doma každý večer čeká žena s dcerou, které miluje, a proto bude přát královně štěstí raději s někým jiným. Ani netušil, jak tím vladařku popudil sám proti sobě. Když se následujícího dne vrátil večer domů, za svou rodinou, celý jeho život se obrátil vzhůru nohama. Když vešel do pokoje své milované ženy, našel pouze smrt. Arnë ležela v jejich posteli a tiskla k sobě malou Maelin, jejich dcerku. Všude okolo byla krev. Matka se zřejmě snažila chránit své dítě, ale obě postihla smrt, když je někdo probodl mečem. Danteho srdce zaplavil nepopsatelný zármutek a nenávist k vílí královně. Vrátil se do jejího zámku a vkradl se do jejich ložnice. Jed, který byl připraven pro Williama, nalil Aralyn do koutku úst. Ona mu vzala to nejdražší, co v životě měl, on jí na oplátku vzal život. Té noci pak navštívil komnatu královnina muže a vylíčil mu, co na něj jeho žena chystala. Nikdy se však nesvěřil s tím, proč její rozkaz nesplnil.

Dante se držel Generála i nadále a dělal mu společnost všude, kam

bojovník zamířil.

Společně ti dva vytvořili něco, v co ani nedoufali. Obzvláště pak, když jim osud zavál do cesty Rainera a nerost, jež uvedl jejich životy znovu úplně jiným směrem. Dante byl první z dvojice, který přišel na to, jak s kovem správně pracovat. Snad nebylo náhodou, že se tak stalo právě na výročí smrti jeho ženy a dcery. Ten pocit, který přišel, když se malá dýka v jeho ruce prodloužila na meč, ho přímo pohltil. Dal mu nový smysl života. Na počest své ženy svou zbraň pojmenoval právě Arnë.

Vznik Jezdců považuje dnes Dante za nový začátek vlastního života. Budoval od nuly a žil jiný život. Znovu se však již nikdy nezamiloval, ne svou duší.