Constantine McClluey

Constantine McClluey

Čaroděj

9.11. 1642 - 28 let (380 let)

Nicholas Galitzine

185 cm / 80 kilo

Učitel bojových a obranných umění

Charakter: Constantine byl na pohled celkem mladý, ale přitom už mu bylo bez mála skoro tři sta osmdesát let. I přes jeho zkušenosti byl dobrým kouzelníkem, ale ještě lepším bojovníkem. Snažil se být vždy dobrým přítelem, pro lidi které měl rád. Naslouchal jim, pomáhal a snad i jim byl dobrou oporou. Ve volných chvílích se věnoval tréninku, čtení knih, ale jeho tajnou vášní byla hra housle. Naučil se na ně hrát díky jeho bývalé přítelkyni, která hrála v opeře. Holdoval dobrému jídlu i pití, ale samozřejmě se dokázal uskromnit. Často ho lidé mohli vidět v uniformě, ale i nějakém tom ležérním oblečení. I tento muž má své neduhy a strach. Jeho strach je právě že smrti. Nebál se ani tak toho, jak umře, ale toho, že po jeho smrti zde zůstanou jeho přátelé a on je nebude moc chránit a čeho se bál nejvíce byly vosy a tento otravný, pichlavý hmyz. Na jeho těle se nacházelo nespočet jizev, dvě menší popáleniny a dvě tetování. Na pravé ruce mu chyběl malíček a to ještě z dob druhé světové války. Na jeho krku byly dvě vojenské psí známky. Nikdy je nesundává, jelikož zrovna v tomhle se nachází všechna jeho síla. Nikdo by snad nečekal, že by to mohl mít v tomto. On sám kdyby potkal člověka, jako je on, tipoval by to na ten krásný prsten, který mu zůstal po jeho babce. Po svem otci měl démonické znamení, které bylo celkem malé, ale přitom viditelné. Ve vlasech se mu ukrývali dva menší výstupky. Měli tak pět centimetrů a byly velmi ostré a černé jak noc. V druhé světové mu díky rohům přezdívali démon smrti a tak nějak si tu přezdívku oblíbil.

Minulost: Za chladné listopadové noci, se v malém stavení narodil malý chlapec. Na jeho příchod čekala celá vesnice. Byl prvním chlapcem, který se zde narodil a byl to zázrak. Vždy se buď rodily dívky a nebo ženy své potomky potratily. Celá vesnice si myslela, že jsou prokletý. Možná na tom něco pravdy bylo, ale nikdy nenašli toho kdo by v tom snad měl prsty. Malý Constantine zůstal, ale na starost jen babce. Otec zemřel ve Francouzsko - španělské válce a matka zemřela hnedka po porodu. Wilma věděla moc dobře, čím malý Constantine je. Přeci jen jednoho osudného dne, se v noci z města vrátila domů jeho matka, celá od krve, v potrhaných věcech a z pláčem. Příběh o tom, jak ji napadla a zneužila nějaká bestie, byla lidem v okolí pro smích, ale Wilma věděla velmi dobře kdo za tím stál. Chránila jeho matku, starala se o ní aby dítě donosila a nepotratila ho jako ostatní ženy. Pečovala oni tak, jako o svého syna, i když to byl jen chlapec, kterého našla polomrtvého ve chlívku dokázala, že i ona se dokáže postarat o dítě a dát mu plnohodnotný život a tak se starala i o matku Constantina do jejího posledního výdechu. Výchova toho malého stvoření ji stála velké úsilí. Malý Constantin rostl jak z vody. Byl velmi divoký, neposedný, ale byl i dost obranářský vůči vesnickým dívkám. Babka mu vyprávěla o tvorovi, který si hledá své oběti právě v mladých dívkách, aby je nalákal do svých chřtánů a sebral jim to, co je pro ně nejdůležitější. Stará babka se snažila kontrolovat jeho emoce a schopnosti, které rostli. Snažila se mu vysvětlit co se děje, ale byly mu pouhých šest let a stále si myslel, že mu babka říká jen pohádky. Jenže jednoho dne se stalo, že začal hořet statek jednoho zámožného muže a našli tam u něj malého Constantina. Všechno se stalo tak rychle a to jen kvůli tomu, že si chtěl chudý chlapec hrát s dcerou onoho statkáře. Ti dva si rozuměli, ale statkář měl s jeho dcerou jiné plány, proto když zjistil, že se ti dva stýkají šel na Constantine. Řval na něj, v ruce držel bič a několikrát malého uhodil. Chlapec se bránil jak jen mohl, ale najednou jeho oči skoro až zčernaly a chlapec s křikem zaútočil na statkáře, kterému z ruky vyletěl bič a on sám padl na zem. Jeho síla byla nevyzpytatelná a šestiletý chlapec se silou, kterou pořádně nedokázal ovládat. Ani nevěděl jak se to stalo, ale všechno okolo nich začalo hořet. Nebýt staré babky, nejspíš by tam zahynul i on. Začal koloběh, který malému změnil život. Babka s ním musela zmizet, díky jeho problému prozradil to co neměl a tak se rozhodla, že ho dostane co nejdál. Cesty byly jak se říká trnité a plné nástrah, ale díky včasnému dopisu své staré známé se mu dostalo pomocí a dostal se na místo, kde mu pomohou. Bohužel, ona zůstala na místě, který měla chránit. Stará žena, která si užívala požehnaného věku, se vrátila do vesnice. Snad aby vymazala paměť všem, kterým bylo potřeba, ale nezvládla to. Byla upálena na hranici za čarodějnictví a tak skončil příběh jedné staré čarodějky a začal nový příběh mladého čaroděje. Malý čaroděj se dostal do rodiny trochu bohatší, ale tahle rodina nebyla jako každá druhá. Žena, která ho přijala do rodiny, byla čarodějnice a její muž to samé. Pomáhali mladým a nadějným čarodějům, které si osvojily jako své děti a Constantine byl jeden z nich. Vycházel se všemi moc dobře, i když první roky zde byly těžké naučil se mnoho. Díky nim zvládal svoji sílu, chodím do školy jako normální děti, našel si tam několik přátel a zdokonaloval se tak nějak ve všem. Jenže to že byl raubíř mu zůstalo. Ve škole se rval, se svými "sourozenci" se také rval a celkově tohle byla jedna z věcí která ho naplňovala. Ne, že by se v tom vyžíval, ale přečetl snad všechny knihy, které byly směrované na bojové a obranné umění. Jednoho dne, k nim byl pozvaný vzácný host. Všechno muselo být jak ze škatulky a všechno být tip top. Každý z dětí chtěl ukázat co umí, ale ani jedno z dětí nedokázalo to co chtěl jejich host vidět. Neměli tolik síly co on potřeboval, ale právě Constantine, ten nejmladší z nich všem dokázal hosta ohromit nejen svojí silou, ale i tím jak se zajímal o bojové a obranné umění. Byl z dětí nejlepší i přesto, že byl nejmladším a tak se jejich host rozhodl, že Constantine odejde ještě dnes s ním do spirálového labyrintu a on ho bude učit. Constantine se ve škole učil, poznával všechnu svoji sílu, učil se všechno důležité co potřeboval a celkem mu to i šlo. Našel si zde přátele, staly se pro něj novou rodinou a on konečně našel smysl života. Čas utíkal a staletí byla dávno za ním, tak jako první lásky, úspěchy, ale i neúspěchy. Všechno se dalo tak dobře naplánovat a udělat, že s tím byl spokojený. Díky jeho šikovnosti se stal pomocným učitelem bojových a obranných umění na zdejší škole. Byl jeden z nejlepších a jeho to naplňovalo. Poznával nové studenty, naslouchal jejich příběhu a sám jim vyprávěl ten svůj. Každý měl nějaký a v každém bylo kousek zla. Právě díky téhle možnosti, kterou měl a poznáváním nových studentů si všiml i mladé dívky. Přesto že předmět, který vyučoval neměla povinný, chtěla se naučit alespoň trochu bránit. Bavili se spolu, on ji učil své umění a ona mu to oplatila zase tím svým. Kdykoli už se zranil, věděl, že u ní na ošetřovně je ve správných rukou. Už první dny, kdy ji viděl, věděl, že tahle mladá a také talentovaná čarodějka to někam dotáhne. Byla jednou z nejlepších co se týkalo léčitelství a to byla rivalita zde silná. I tak byla jediná se kterou se bavil a chodil přímo za ní. Snad by mohl říct, že se časem stali i dobrými přáteli. Jednoho dne když došel se zraněním na ošetřovnu, viděl tam svoji kamarádku naposledy. Rozhodla se dal nepokračovat v učení a že ještě dnes odchází se svojí opatrovnicí pryč. Rozloučili se spolu a jejich cesty se rozešli. Byl to den, na který rozhodně nikdy nezapomene, jako na den, kdy přišel o starou babku. Život šel dál a Constantine překonával všechny nástrahy života. I on se rozhodl jít dál, pomáhat tam kde bylo potřeba. Přišla první světová, po ní druhá světová a nebyl by to tento mladý bojovník, aby se nevydal vstříc boji, který probíhal. Plno čarodějů zde zahynulo a sám Constantine měl taktéž mále. Byl zasažen a přišel o malíček na pravé ruce. Jenže díky zdravotní péči kterou dostal, nezemřel. Čas utíkal dál a Constantine se rozhodl cestovat. Zajímal ho svět nová místa, nový lidé a hlavě nové poznatky v bojovém umění. Byl to jeho život a on se v tom našel. Přeci jen co by člověk jako on mohl dělat více? Constantine se časem přidal k Americké armádě, kde slouží už pár let. Ale jednoho dne se na stole v jeho kanceláři objevil dopis. Už to bylo mnoho let, kdy nějaký takový dopis dostal. Zájem o to kdo mu píše, byl velmi silný a tak nechal své práce a pustil se do čtení. Úsměv vystřídalo překvapení a překvapení vystřídalo snad pousmání. Dopis si přečetl nejméně dvakrát a mohl ho nechat bez povšimnutí a na kráčet si do toho místa. O tom místě již několikrát slyšel. A tak rozhodl se, že jednoduchými slovy na něj odepíše. Vzal do ruky čarovný papír a začal psát. Papír složil, napsal na něj jméno své dávné přítelkyně a nechal ho shořet. Neříkal jestli se dostane na to místo hned, ale možná později ano. Přitom však tento čaroděj se pustil do balení a do odchodu. Začala další nová kapitola jeho života a ta se měla nacházet právě v Divine.