Athanasios Nikitís

Athanasios Nikitís

Rasa: Víla - Ferox

Datum narození a věk: 250 let (9.9 1771)

Faceclaim: Valentin D´Hoore

Výška / Váha: 180 cm / 80 kilo

Charakter:

Minulost: Byl chladný zářijoví den, kdy se v velkém domě, který se nacházel kdesi v horách v Růžovém dvoře, rozezněl pláč dítěte. Byl to právě malý Athanasios, který se zrovna narodil. Athanasios se narodil, jako druhorozené dítě do rodiny Nikitís. Jeho otec byl velmi dobrým bojovníkem, ale také byl lehce nemocný. Jeho matka a i jeho sestra byly dvě úžasné dámy, které si zasloužily více, než žít s jeho otcem, ale to sám malý Athanasios nemohl vědět. Otec byl hrdý na to, že se mu narodil syn. Měl muže, který dál může nést jeho jméno a ukazovat to, kdo je právě rodina Nikitís. Díky tomu, že i když byl druhorozený, tak byl milovaný více než jeho sestra. Jeho otec ji nemohl vystát, což časem, když byl malý, Athanasios viděl. Byla to jeho sestra, ale přeci jen si užíval toho, co ona neměla. Jen pár let to trvalo, než z toho dítěte, co mělo všechno, co dostalo první poslední, vyrostl zdatný bojovník, tak jako byla jeho sestra. A nejen jeho sestra, ale jako byl jeho otec. Za tu dobu, co se z Athanasiose stával bojovník, se snažil ovládat své výlevy hněvu, které přicházeli, jak se jim chtělo. Možná věc, kterou zrovna po otci zdědit nechtěl. Však naučit se to ovládat, bylo pro něj i složitější, než se učit bojovat. Čas tak nějak běžel, jeho otec v něm viděl mnohem více než v jeho sestře. Kdyby jejich otec mohl, nejspíše by jí zabil hned po porodu. Vlastně jo, chtěl to udělat. Byla to jedna z věcí, kterou mu řekl. Nelíbilo se mu to, svojí sestru měl rád. Jejich smysl pro humor byl stejný. Rozuměl jí, proč otce nesnáší. Nejenom, že pro něj byl důležitý boj, ale miloval také literaturu a vážnou hudbu. Vždy ho to nějak dokázalo dostat do pohody v době, kdy neměl náladu na to s někým mluvit, nebo když měl tendenci vybuchnout. Většinu času strávil se svým otcem u dvora, jelikož on chtěl aby byl tam, kde je on. Doma většinou vládlo ticho a napjatá atmosféra. Snažil se být ten, kdo je nad věcí, ten, který se snaží být v pohodě a ve všem dokonalý. Hlavně oproti své sestře byl zodpovědnější, ať se jednalo o jakékoliv věci. Keres, jeho drahá sestra, byla najednou plnoletá. Z malého poupátka vyrostla krásná květina. Jenže tahle květina měla trny a když zabila jejich otce, nejdřív z toho byl Athi v šoku, ale vlastně postupem času chápal, proč to udělala. Musela to udělat, kdyby nezničila ona jeho, tak by zničil on jí a to by si Athanosios nechtěl a nesměl dopustit. V den jejích narozenin jí dal dárek. Byl to náramek s medvědí tlapou, který nechal vyrobit pro ní, tak nějak z nostalgie a na památku. Bez otce si žili celkem spokojeným životem. S Athanosiose se stal jeden z nejlepších vojáku, hned po svém mrtvém otci, jejich matka byla konečně spokojená a klidná, ale nejvíce ho trápila jeho sestra, která se rozhodla odejít. Nebránil jí. Nemohl jí bránit, zatím ne. Jen ať se podívá mimo Faerii, ale věděl, že jednou nastane den, kdy jí dostane zpátky, i když jí se to líbit nebude. Uplynulo mnoho let od toho, co Keres odešla, doma byl stále klid, jejich matka se měla celkem k životu a on se věnoval věcem, kterého naplňovali. I z něho vyrostl zdatný muž, který si šel za svým cílem. Dělal věci tak, jak po něm chtěli, a šel do toho vždy z odhodláním. Nebyl den, kdyby nemyslel na svojí sestru. To že se ve Faerii objevila občas jako pomocná stráž mu nestačilo. Potřeboval víc, mnohem víc. Musela se vrátit a být tím kým se narodila. On sám vykonával onu práci, pro kterou byl narozen, a bavilo ho to, proto rozhodně neměl v plánu Faerii opouštět. Tak jako neměl v plánu zmizet z Fareie, tak neměl ani zájem o dívky/ženy, které se okolo něj celkem motaly. Ne že by nebyl na něžné pohlaví, ale momentálně pro něj bylo prioritní něco jiného než mít cokoliv s nějakou ženou, Třeba jen čeká na tu pravou.