Alaraxia Rheims-Brewer

Celé jméno: Alaraxia Odette Rheims-Brewer

Zkráceniny: Lara, Raxi, Remi

Jméno vlka: Ette

Rasa: Vlkodlak (narodila se tak)

Povolání: Hasička (Poručík)

Datum narození: 26. 11. 1998

Věk: 24 let

Výška: 163 cm

Váha: 47 kg

FC: Anya Chalotra

Jazyky: Angličtina (kanadský přízvuk), italština

Charakteristika:

Být hasičem z povolání od 16cti let, protože rodina měla krizi, je občas psychicky velice, velice náročné. Kór s tím, že Raxi poslední tři roky žije jako vlk samotář, ačkoliv ne úplně dobrovolně - spíš je samotář z pohledu toho, že se tolik nesocializuje. Musela se naučit aspoň naoko nebrat si vše tolik k srdci, kór když se jí nepovede zachránit každého. Je si vědoma toho, že to prostě občas nejde, jenže problém je, že je stále mladá a stala se hasičkou právě kvůli ochraně lidí. Její selhání, či selhání hasičů jako týmu ji dokáže často ovšem rozrušit a občas až natolik, že její vlčice Ette přebere kontrolu.

S Ette vychází obecně dobře, bude to tím, že se jako vlkodlak narodila a měly prakticky celý život naučit se spolu vycházet - minimálně se připravit na to, že to tak bude - v ústrety a spolupracovat, ale pořád jsou obě příliš mladé a nejspíše jako většina aspoň trochu dominantních vlkodlaků také příliš temperamentní, než aby v některých situacích dokázaly dělat ústupky a nejednat čistě instinktivně. Proto tu a tam dochází k nehodám, kdy Raxi musí z hasičské stanice utéct, štěstí, že požární stanice se nachází na okraji města poblíž řeky a není odtamtud tak složité doběhnout k lesu, kde se může přestat kontrolovat a neohrožuje tam lidi. Někdy se v takových rozrušených chvílích stane, že si nepamatuje, co přesně dělala, dokud se s ní Ette opět nepodělí o svůj pohled a vjemy nebo se nepromění zpět.

Tím, že v Divine vyrostla i ví, jak jsou jeho ulice, lesy a další místa nebezpečné a někdy dělala pro přežití sebe, své rodiny i lidí, které se rozhodla svým povoláním chránit nebezpečné věci. Boje s menšími démony, s mladými upíry, kteří jsou proměněni náhodou nebo třeba utekli - což se nestávalo naštěstí často - a nebo nějaké srovnávání jejích bratrů - plést se mezi ně není nikdy dobrý nápad a není to bezpečné. Ne proto, že by byli starší, silnější a děsivější. Jednoduše proto, že jsou to mladší a křehčí sourozenci, kteří jí dokáží pěkně pocuchat nervy.

Její nervy jsou taky zajímavé. Raxi není trpělivá a její vlčice to jen přiživuje, což ji občas prudí o to víc. Navrch na ni čas od času hloupě naráží někdo ze sboru, že je na postu poručíka jen díky postu jejího otce. Něco pravdy na tom samozřejmě bude s ohledem na její věk, ale považuje se za dost schopnou, aby si tu pozici i zasloužila a oni to ví. A ona pak pro ránu nejde daleko a vytáčí ji o to víc, že nemůže použít vše co má, protože má samozřejmě více síly jako vlkodlak a to by pak nebylo fér.

Mimo to je samozřejmě normální holka s normálními sny, touhou po smečce, protože rodina je fajn, ale pořád to není vlčí zázemí, kór poté, co jejich “alfa” - máma - zemřela. Je velmi společenská a mezi vrstevníky bývala vždy poměrně oblíbená, i když i ona měla nepřátele, mnohdy mezi ženami kvůli své nezávislosti a soběstačnosti, kterou ukazovala, že nepotřebuje muže, aby za ni bojovali. Taky se ozývaly hlasy proti tomu, že jako jejich vrstevnice by neměla být proti tomu pít, ale Raxi jednoduše alkohol, drogy ani cigarety nemá ráda. Paradoxně na to, že je vlkodlak je vegetariánka. Alespoň se o to snaží. Ve vlčí podobě samozřejmě loví a jí maso, ale jinak se tomu snaží vyhýbat a obvykle si maximálně dá nějakou rybu či sushi. S lovem ovšem problémy nemá a svému dědečkovi (myslivci) odmala pomáhala občas vystřílet kachny nebo srnky a zajíce, když se přemnožili, takže mimo vlastní pěsti a trikům z boxu či nožů by uměla bránit sebe nebo jiné na dálku pomocí lovecké pušky. Z jiného soudku se bojí koní, což je poměrně úsměvné, ale pro ni rozhodně nepříjemné, protože ji jako dítě jeden nakopl žebra, zlámal jí je a spodní špatně srostlo a má tam mírný vystouplý hrbolek, který je na úder nebo dlouhodobý tlak velice citlivý. Při soustředění se potom má lehce vyplazený a zkousnutý jazyk a taky je levák. Trpí ADHD - její pozornost, když se nekontroluje nebo není zaujatá, si všímá hloupostí jako kolik proletělo kolem okna ptáků, nezavázaných tkaniček náhodných kolemjdoucích a dalších drobných detailů, které jsou stejnou měrou zbytečné jako někdy užitečné, protože má velmi dobrou paměť a někdy si ani neuvědomuje, co všechno zaznamenala, dokud o tom nemluví nebo to nepotřebuje.

Minulost:

Raxi se narodila jako vlkodlak vlkodlačici Saře - malířce - a civilovi Robertovi z Kanady, který se živil jako hasič na pozici majora. Matčini rodiče byli těmi, kdo se do Divine dostali smrtí z Itálie a jako Robert i oni poznali Zemi narozdíl od Raxi a její matky Sary. Ty byly rodačky z Divine a poté, co se narodila Alaraxia se Sara dokonce odpojila od smečky a prakticky se stala alfou své rodiny. Později se k této “smečce” připojily i dvojčata William a Arthur. I když Robert neměl Zrak, tak žil se čtyřmi vlkodlaky a o podsvětě tak věděl.

Raxi už od základní škole chodila na hasičský kroužek, kvůli otce, a do skautu, kvůli dědečkovi myslivci a z důvodů, aby uměla stopovat zvěř. Mohla se o tyto vědomosti časem dělit s Ettou - tu ovšem mnohem více vždy zajímal sníh nebo déšť než něco tak přízemního jako otisky tlapek a kopýtek či pachy.

Na střední školu šla na odbornou školu hasičské ochrany a už v té době chodila na praxe do práce svého otce a vypomáhat, protože měli doma finanční krizi a ona jim tak mohla přivydělat, takže když skončila se školou, tak už věděla, co a jak a měla praxi a poměrně rychle začala získávat hodnosti. Tak rychle, že to starším hasičům přišlo nefér a bylo proti srsti.

Obvykle si ale dokázala zjednat pořádek. Těžko říct, zda za to mohl temperament a schopnosti, které potvrdily, že taky umí, nebo její dominance, která lidem podvědomě imponovala a podřídili se nebo aspoň zmlkli, když byla dostatečně obtěžkána municí v podobě argumentů.

Mimo to občas chodila s mámou ve vlčí podobě po opuštěných místech, kde se rádi zdržovali menší démoni, ale i ti uměli zavařit. Narazila i na pár pekelných psů, ale dokázala se spolu s mámou ubránit. To, že má nějaké jizvy je nakonec pochopitelné, ale jako vlkodlak se hojí lépe a nejsou nijak nepřirozené nebo obludné, že by je musela skrývat. Má jen jednu větší a to když jí hrdlo poprskala vroucí voda, takže má po bílých tečkách přes ně zdobné tetování.

S rodinou to vcelku vyhrála. Prarodiče s nimiž si rozumí, typická tetička, která ponouká tu a tam víno, aby dokázala jak je cool, skvělá sestřenka, rodiče i sourozenci. Největší rána však byla, když matku jednou zastihl pekelný pes v lidské podobě než se stačila proměnit plně. Proměnu zastavil tím, že její matku zabil. To jen utvrdilo Raxi v tom, že chce chránit lidi a to nejen před démony. Přes smrt mámy se stále ještě nepřenesla i když tomu jsou skoro tři roky, ale neodtáhla se od své rodiny. Právě naopak. Svým bratrům teď musí zastanout alfu, matku i sestru a svému otci podporu ženské ruky v domácnosti, jinak to tam bude vypadat bídně. Snaží se tedy balancovat mezi ženou v domácnosti, alfou své malé rodinné smečky, zaměstnankyní hasičského sboru a samozvanou ochránkyní a nějak to ku překvapení všech vychází, ačkoliv někdy to otce stojí nervy, když ji veze do nemocnice s rozpáraným bokem nebo nohou. Snaží se však nezaplétat do větších akcí, aby neskončila jako matka. Aspoň ne sama. Většinou alespoň anonymně upozorní lovce, kterým se klidí z cesty už kvůli historkám o tom, jak nemají rádi podsvěťany a cítí se jim být nadřazení. Ona se taky necítí jako něco víc než částeční andělé. Ví, že to čím je, z ní dělá monstrum, ale vybrala si být dobrým monstrem, i když to někdy nemůže ovlivnit.

“Veni, vidi…and duh - sorry.”