Victoria Bailey

Jméno: Victoria Bailey

Rasa: Upír

Schopnost: Čtení myšlenek

Datum narození a věk: 29.7.1287 - 734 (25)

Faceclaim: Adelaide Kane

Výška / Váha: 167 cm / 55 kg

Povolání: Hudebnice

Charakter

Victoria je jedním slovem zvláštní. Na první pohled se jedná o velmi milou a usměvavou dívku, která ale oplývá vysokým sebevědomím. Energie, kterou ze sebe vyzařuje, jakoby dávala všem okolo jasně najevo, že to ona je ta, co má navrch. Co je něco víc. Je nedůvěřivá, ale vůči druhým lidem empatická. Většinou ale tuto empatii využívá ke svému vlastnímu prospěchu. Celý její život se vlastně točí okolo toho, že ukojuje své vlastní touhy a dělá věci, které ji přináší nějaký užitek. Ráda se baví s lidmi, nevnímá je ale jako sobě rovné nýbrž jako někoho, kdo je pro ni dobrá zábava a vynikající kořist. Často si obyčejné lidi získává právě tím, jak vypadá a jakým šarmem oplývá.

Jakožto upírka se vyhýbá slunci a dnům, proto se i její práce odehrává v noci. Je hudebnice, konkrétně zpěvačka a skladatelka a velmi často vystupuje po různých nočních klubech či barech. Není to natolik výnosné povolání, jak by chtěla, ale jí to prozatím stačí. Byla sice zvyklá na nejvyšší luxus světa předtím, kdy zdědila bohatství po své rodině a zároveň získávala výhody života s Nikolaiem, ale tady začínala s prázdnou. Podařilo se ji ale vyšplhat zpátky nahoru a vytvořit si své vlastní sídlo. Není tolik honosné a není vlastně ani nikterak velké, ale pro účely jejího života stačí. Prozatím.

V klubech, ve kterých často vystupuje, si vybírá ty, se kterými později tráví čas. Nikdo pro ni však nikdy není ničím víc než jen pobavením a zpříjemněním večera. Uzamkla své vlastní city před všemi v okolí a momentálně žije podle hesla: Emoce tě činí slabým. City v životě silného upíra nemají místo. Přesně takovéto smýšlení, které získala od svého stvořitele, si nese ve svém životě a dle toho také koná.

Pokud se to zrovna hodí, dokáže jednat pod maskou nevinnosti a křehkosti, ve skutečnosti je ale velmi silná bojovnice. Byla učena k tomu, aby byla nejlepší a nejsilnější a také toho umí využít. Je někdy až překvapující, co se v jejím drobném těle skrývá za sílu. Sama se ale fyzickým bojům snaží vyhnout a raději využívá sílu slov, těla a svých schopností, ve kterých se za její dlouhý život velmi zlepšila.

Její slabou stránkou jsou však pravidla. Snaží se pohybovat na straně, která ji nepřináší problémy s lovci či kýmkoli jiným, jenže styl života, ve kterém byla ve své podstatě vychována a učena, se jen těžko překonává a ona občas sklouzne k tomu, že si člověka získá ne úplně oficiální cestou. Snaží se to ale omezovat na minimum. Co se ale děje s lidmi, kteří se ji dobrovolně upíší, to je věc druhá. Při příchodu do Divine totiž přišla o vzpomínky na toho, kdo v ní dokázal probudit její lidskou stránku a ona se zde objevila zase jako ta stará Victoria s lidskou krví na rtech.

Minulost

Malá Victoria se narodila v Anglii do bohaté rodiny šlechty v roce 1287. Celé své dětství prožila s matkou i otcem a to na královském dvoře. Dalo by se říct, že její rodina měla velký vliv a bohatství, ona to však jako malé dítě příliš nevnímala. Považovala svůj luxus za samozřejmý a lidi, kterými se obklopovala, to vnímali podobně. Od mala byla spíše tichá, stydlivá a velmi hodná. Měla učitele, kteří ji pomáhali se čtením, počítáním a taktéž hudbou. Právě díky těmto lekcím, které ve svém volném čase měla, se u ní zrodila láska k hudbě, která s ní vydržela až do dospělosti.

Vždy se snažila všem pomáhat a mezi bohatou šlechtou byla považována za zlaté dítě. Následovala své rodiče na všelijaké akce a když pomalu rostla do krásné mladé dívky, přešla zodpovědnost i k ní samotné a ona na plesy začala chodit jako mladá žena. Budoucí manželka někoho bohatého a vlivného. Její osud měl být zpečetěn svatbou, kterou ji domluvili rodiče, jenže její vlastní pocity ji zradily a ona se zamilovala do někoho jiného. Bohatý a vlivný muž s pronikavě modrýma očima si ukradl její srdce v první chvíli, co jej na královském plese spatřila. Netušila, kdo je ani odkud pochází, ale nezáleželo ji na tom. Srdce ji pro něj zaplesalo a ona naprosto zapomněla na dohodnuté manželství, které se jen v dalším roce mělo odehrát. Byla ale příliš slušná a stydlivá než aby za neznámým přišla a oslovila jej. Místo toho jej jen pozorovala, sem tam na něj náhodou narazila v zahradách nebo na chodbách, nikdy se však neodvážila s ním promluvit.

Onen osudný večer to udělal on. Přišel za ní a letmým dotekem ji donutil se mu zadívat do očí. Pozval ji na večerní procházku a ona s radostí přijala. Tu noc nebyl na obloze ani jeden mráček. Hvězdy zářily a měsíc osvětloval cestu, po které kráčeli. Když se společně dostali až k okraji lesa, nestihla ani promluvit. Nestihla vyjevit své vlastní city, protože onen muž si ji vzal. Vzal si ji hrubě a proti její vůli a ona zvládla jen plakat a křičet. A když si myslela, že konečně skončil, zakousl se jí do krku a vysál z ní téměř všechen život. Nechal v ní jen tolik síly, aby ji srdce tlouklo, dal ji napít své krve a teprve poté ji probodl srdce dýkou. Pohřbil ji a po provedeném rituálu ji nechal se znovu narodit. Nikdy nepřišla na to, proč ji změnil, i když se o získání odpovědi usilovně snažila. Možná, že to byla jedna z jeho zvrácených fantazií.

Po svém znovu probuzení se z ní stalo monstrum. Nedokázala se ovládat, nedokázala přemýšlet nad ničím jiným než nad tím, jak ukojit svou vlastní žízeň. A proto se vydala do první vesnice, která byla jejímu pohřebišti nejblíže. Zmasakrovala minimálně půlku obyvatelstva, které se tam v té době nacházelo a zanechávala za sebou jen pohozená mrtvolná těla. Pokračovala by i dál, kdyby se její stvořitel neukázal. Užíval si chaos, který tvořila a liboval si v pohledu na smrt, kterou za sebou zanechávala. Ale nakonec ji odtáhl pryč. Dokázal po ní uklidit stopy tak dobře, že se nikdy byť jen nemusela ohlédnout za tím, co udělala. Spravedlnost ji nedostihla, jako ji nedostihla ještě tolikrát potom.

Dlouhou dobu ji držel ve svém sídle pod zámkem. Ze začátku jej nenáviděla za to všechno, co ji udělal, ale časem jakoby nenávist v ní otupěla, stejně jako ona. Jejich vztah se měnil a dal by se popsat jako nanejvýš zvláštní. Nenáviděla jej a zároveň obdivovala, přitahoval ji a přitom si ji neustále násilím bral. Byl jejím učitelem a zároveň noční můrou. Učil ji ovládat své pudy, cvičil ji i v boji a sebeobraně, učil ji ovládat její schopnosti. Učil ji, jak se stát silnou a mocnou a to podle něj zahrnovalo i zabíjení a mučení. Protože jen lidská krev získaná takovým způsobem byla ta, která dokázala dodat dostatek síly. Stalo se tak každodenním normálem, že se dole v celách objevovali unesení lidé, na kterých se poté společně krmili. Ke štěstí upírů probíhalo v historii tolik občanských válek či válek obecně, že se po pár ztracených vojácích nikdo nepídil. A pokud zrovna nebyli k dispozici vojáci, byli to náhodní lidé. Nikdy je nechytili, nikdy za nimi nikdo ani nepřišel. Procházelo jim všechno, co dělali, protože to dělali chytře a tiše.

Ze začátku se Victoria bránila tomu všemu. Když se dokázala naučit ovládat své pudy, nechtěla pokračovat v ubližování lidem. Chtěla najít jiný způsob života, jenže ji to nebylo dovoleno. Nicolai ji nutil dělat věci, které sama nechtěla a čím více let s ním trávila, tím více jeho temná stránka prostupovala i do ní samotné. Nakonec, po desítkách let strávených společně, se i z ní stal někdo, kdo si liboval v utrpení lidí. Mučení před smrtí pro ni nebylo cizí a lidi se pro ni stali jen zábavou a jídlem. Časem, když už byla dostatečně vycvičená, chodila si své oběti vybírat i ona sama. A právě v tuto jednu noc přišel největší zvrat jejího života. Na bitevním poli objevila zraněného vojáka. Jeho krev ji neskutečně lákala, ale něco v něm ji lákalo ještě víc. Jeho oči jakoby k ní promlouvaly. Odtáhla jej do sídla, které se pro ni za ta léta stalo novým domovem a místo obvyklého postupu vojáka ošetřila. Byl jiný. Byl něčím víc. A tak se stalo, že se pro ni stal někým důležitým. Znovu v ní odemkl tu dívku, o které si myslela, že už dávno zemřela. Myslela si, že s ním bude moci začít znovu. Že se ji podaří uniknout, že začne nový život. Probudil v ní pocity a emoce, o kterých ani netušila, že dokáže cítit.

Jenže jejich láska neměla dlouhého trvání. I když se Victoria snažila vojáka chránit před Nicolaiem, byl silnější a mocnější. Nestrpěl, že se její srdce rozhodlo pro obyčejného člověka a potřeboval ji ukázat poslední lekci. Emoce činí všechny slabými. City jsou něčím, co v životě silného upíra nemá místo. Jenže ona podlehla. Ukázala, že dokáže být slabá a on ji hodlal potrestat. Donutil ji dívat se na to, jak mučil jejího milého a nakonec jej i zabil.

To ji zlomilo. Všechno v ní se rozpadlo na kousky, které poté vzplály v ohni nenávisti. Nepřemýšlela nad tím, co svým chováním způsobí a vrhla se proti vlastnímu stvořiteli. Věděla, že jejich souboj bude mít jen jednoho vítěze a k její smůle tím vítězem nebyla ona. Svůj souboj prohrála s kolíkem v srdci a tak skončil její upíří život na tomto světě.

Když se znovu probudila, stála na vratké lodi s někým, kdo ji dal na výběr. Vybrala si pokračovat v Divine, jenže věděla, že pro tuto možnost musí něco obětovat. A tak odevzdala to nejcennější, co měla. Vzpomínky na vojáka, do kterého se zamilovala. Vzpomínky na toho, za koho položila svůj život. Vzpomínky, které v ní odhalovaly slabost a emoce, které si dovolila pocítit. A když vystoupila na břeh a ocitla se v novém světě, byla jiná.