Upíři

HISTORIE UPÍRŮ
Upíři byli stvořeni po vyhnání prvních andělů z nebes jako pomsta Bohu za jeho nevděčnost, nikdo přesně neví, jestli to bylo za spolupráce s lidmi anebo proti jejich vůli.
Jedná se o druh démonské infekce (jako je tomu u vlkodlaků), která postihuje samotné chromozomy oběti. Tento defekt v chromozonální stavbě zapřičiňuje neměnnost těla, to znamená, že upír nestárne, ale také se zastavují veškeré biologické pochody. U žen je to tedy nemožnost donosit a počít dítě. 

K masovému rozšíření upírů došlo na přelomu 10. století, kdy byl také založen první upíří klan v Divine.  Od té doby se mnohé změnilo a po Divine je ještě spousta jiných, menších klanů, které spolu navzájem soupeří. V poslední době se situace ustálila a všechny rodiny, jak se upíři navzájem rádi nazývají, se shlukli pod jednotné velení. Tato skutečnost je však nyní pasé. Upíří klany se bouří a sužují Divine. Hledají své jednotné velení.

​

ŽIVOT MEZI UPÍRY

Upíři se vyznačují svou světlou a ledovou kůží, i když by si je kde kdo na první pohled mohl splést s obyčejným

člověkem. Jejich konstituce je zpravidla jemnější a váha o něco menší, než je tomu u ostatních stejné tělesné stavby. Mohou působit "vysušeným" dojmem.  Živí se pouze krví. Buď lidskou anebo zvířecí. Lidská krev jim přináší stav nasycení a prudkého přílivu síly. Málo zkušený upír se často nedokáže od člověka odtrhnout a vysaje ho zcela, pokud mu v tom není zabráněno. Někteří upíři jsou proto humanisté a snaží se lidské krvi vyhýbat a živí se pouze z plazma balíčků anebo z krve zvířecí, která není tolik výživná a ani chutná.

Nemrtví také neoplývají jinými tělními tekutinami krom krve, tzn. - nepláčou, nepotí se, nevylučují. Mohou však krvácet nebo vyprázdnit obsah žaludku, pokud jejich tělo nepřijme potravu v podobně krve.

Podle nové konvcence vydané v Divine nemusí být každý upír členem klanu, ale musí mít jako poručníka stanoveného jiného upíra, nejlépe.

Věk 250 je mezi upíry obecně brán jako dostatečně vysoký a proto by takový upír měl ovládat své pudy a schopnosti dokonale. 

​

​

KOUSNUTÍ A UPÍŘÍ JED

Upíří kousnutí není pro člověka nijak závadné. Upíří kousnutí lze rozdělit do několika fází. První nejkratší je vnímání bolesti z kousnutí. Poté přichází  příjemná až extatická část, která je navozena působením Upířího jedu. Fáze bezprostředně po kousnutí, pokud člověk ovšem přežije, je popisována jako fáze bažení, kdy si člověk přeje být kousnutý znovu. Čím více se jedu do těla dostane, tím je síla pocitu větší a trvá déle, než odezní. Tolerance vůči upířímu jedu je různá, obecně platí, že u Nefilim, víl a jiných podvěťanů je vyšší. Velice často se stává, že se lidé nechávají kousnout dobrovolně či je upírem takový člověk opakovaně “dopován”, aby mu byl po vůli. To je však neslučitelné s Kodexem andělů a pokud se na tento prohřešek přijde, po řádném soudu, je upír bez milosti připraven o život některým z nefilim. 

Kousnutí člověka není zákonem zakázáno, ale je třeba doložit písemným potvrzením na předepsaném formuláři, že člověk souhlasil a byl si vědom rizika.

​

PROMĚNA V UPÍRA

Pokud vám pokouše upír, není to automatická záruka nesmrtelnosti a veškerého života spojeného s vampyrismem. Upírem se člověk může stát pouze tehdy, pokud ho vampír kousne, dá mu napít své krve a následně ho obřadně usmrtí a pohřbí. Mladí upíři, tzv. holátka většinou neumí ovládat svou touhu po krvi. Jako holátka jsou braní všichni upíři do sto padesáti let. Je tedy důležité, aby vůdce klanu nebo ustanovený poručník zajistil, aby tento jedinec neohrožoval civilský svět a celá odpovědnost připadá na jeho hlavu, proto je doporučováno mít dokonalý přehled o všech nováčcích a jejich pohybu.